Kréta – ostrov, kam se budete rádi vracet . . .

Už jen historie ostrova má punc románového příběhu. Stále trochu tajemná minojská kultura vzrušuje asi každého návštěvníka Kréty. Vždyť v době, kdy se ve střední Evropě lidé strachovali o holé přežití v nevlídných povětrnostních podmínkách a válčili o svá loviště, chodili si Mínojci na splachovací toalety a žili v neuvěřitelně moderních palácích. A to vše se odehrávalo před nějakými 4 tisíci lety.

Mínójci se věnovali kultuře, sportu, uctívali ženy, jako nositelky života a ty války, které lidstvo od nepaměti doprovází, ke svému životu snad ani nějak nepotřebovali (žádné hradby paláce neměly). Ostrov byl dobrým místem k životu, hory přinášely vodu, zimy jen mírné, úroda bohatá a tak se Mínójcům celkem dobře dařilo. Stavěli lodě a úspěšně obchodovali. Ale jak už to v historii bývá – vždy, když se něco daří přijde nějaké ale . . .. To „ale“ bylo tentokrát místo střetu zemských ker, které vězelo, jako časovaná bomba, pod ostrovem. První katastrofa přišla kolem roku 1700 před n. letopočtem a mohutné zemětřesení zničilo pracně vybudované paláce a obydlí. Mínójci však na troskách dokázali vybudovat ještě lepší a modernější paláce. Kolem roku 1450 př. n. letopočtem však přišla již katastrofa obřích rozměrů. Nedaleký ostrov Santoriny se propadl do hlubin oceánu a obrovská tsunami dokázala zničit vše, co jí bylo z oceánu na dosah. Gigantický výbuch zastínil na dlouhé měsíce Slunce, úroda nebyla a dílo zkázy bylo dokonáno. Oslabení Mínójci se z této katastrofy již nevzpamatovali a byli pak snadnou kořistí mykénských válečníků. Škoda, škoda . . . Následovaly poroby ostrova od Řeků, Římanů, Benátčanů a pak od roku 1645 dobývají postupně ostrov nelítostní a rozpínaví Turci. Osvobození od kruté nadvlády provází pak dějiny ostrova až do začátku 20. století. Kréťané zoceleni bojem proti turecké nadvládě, čelí brzy dalšímu agresorovi v podobě nacistické Itálie a Německa. Vzdor Kréty stojí opět mnoho krétské krve a komplikace čekají Krétu i po skončení 2. světové války. Kréťané se sice dnes oficiálně hlásí k velkému Řecku, ale cítí se být stále hrdým krétský národem, hrdým na svou minulost, hrdým na své oběti.

A jistě právem jsou i hrdi na svůj krásný ostrov, který jsme v roce 2012 letmo okusili a od té doby se už na ostrov pravidelně (a moc rádi) vracíme. Za tu dobu jsme zdolali všechna nejvyšší horská pohoří (Lefka Ori, Psilorítis i Dikti), prošli úchvatné krétské soutěsky, tajemné minojské paláce a navštívili i vyhlášené, úrodné plošiny. Vystoupali jsme k bájemi opředeným jeskyním, prohlédli památky na krvavé boje statečných Kréťanů. Kréta nás už navždy chytla za srdce a když si pochutnáváme ve stinných tavernách na vynikající krétské kuchyni, je jasné, že naše láska ke Krétě prochází i žaludkem. Vše to ještě umocňuje koupel při západu slunce v liduprázdných zátokách v průzračném Libyjském moři.

Nedávno jsme se z Kréty vrátili, ale už se zase nemůžeme dočkat na další turistiku po krétských horách i soutěskách a samozřejmě i na čerstvé a lahodné „stifádo“ a další neodolatelné pochoutky krétské kuchyně. A pokud chcete, rádi vás po Krétě i krétských pochoutkách provedeme . . .

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: