|
Lyžování
|
|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Listopad 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | ||||
| 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
| 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
| 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
| 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | |
(Zpět na seznam reportáží)
Podél Sály na kolePrvní jarní cyklovýlet směřoval do pohoří Smrčiny na pomezí historického Chebska. Zde, nedaleko od sebe pramení čtyři řeky: Eger (Ohře), Fichtelnaab (jeden z pramených toků řeky Náby), Weiser Main (hlavní zdrojový tok Mohanu) a Sála. První tři řeky už jsme projeli v minulých letech a letos došlo na Sálu. Bývalé staré Chebsko – Egerland je ohraničeno pohořím Fichtelgebirge. Nejvyšší je Schneeberg (1051m). Vidíme ho již z dálky a na jeho svazích se ještě bělá sníh – inu jméno Sněžník nelže. Pod ním pramení Ohře. My ale míříme severněji, k hoře Grosser Waldstein (880m), na jejímž západním úbočí ve výšce 728m pramení Sála. Pramen je upraven, jak to u velkých řek bývá. Vytéká ze staré důlní štoly, kde se pokoušeli koncem 18. století těžit zlato. Důl byl ale záhy opuštěn a aby štola alespoň k něčemu byla, definovali ji jako pramen. Řeka se na horním toku oficielně jmenuje Sachsische Saale, aby se nepletla se stejnojmennou řekou Frankische Saale, tekoucí nedaleko odtud směrem na západ a vlévající se do Mohanu. Jakmile řeka opustí Horní Franky a vstoupí do Saska, jmenuje se už jen Saale, protože už si ji nelze s ničím splést. Na horním toku cyklotrasa řeku, nebo lépe potok, sleduje z povzdálí a jen občas ji překřížíme. Budeme se proto chvíli věnovat hradům na jejím toku. Městečko Sparnek dalo jméno významnému šlechtickému rodu pánů ze Sparnecku, kterým patřilo hned několik okolních hradů. Ve Sparnecku už hrad nestojí, na jeho místě byl postaven úřednický dům a i když dnes stále stojí, připomíná zcela obyčejnou novostavbu. Zato v nedalekém Weissdorfu můžeme obdivovat zámek, postavený na místě vodního hradu. Ještě dnes je částečně obklopen vodou. I nedaleký hrad Uprode založili páni ze Sparnecku na kopci kousek odtud. Počátkem 16. století se v německu rozmohli loupeživí rytíři. V roce se významný mocenský svaz Schwäbischer Bund rozhodl zakročit. Sebral nebývale velkou armádu: 10000 vojáků, 1000 rytířů, 100 pušek, 22 kanónu a 900 liber střelnéh prachu. Byl dokonce najat malíř, Hans Wandereisenm který zaznamenal dobývání jednotlivých hradů na dřevoryty. Tato kolekce je zcela unikátní a předsatvuje jedinečný ikonografický pramen k danému období. Během tažení, které se dokonce nazývá Franská válka, bylo dobyto během dvou měsíců 23 hradů. Týkalo se to i hradů Sparneck, Weissdorf a Uprode. Jedna z rytin nám ukazuje právě dobití hradu Uprode. Na skalnatém kopci se oddíly obléhatelů chytají vniknout do hradu, věž již hoří a u paty kopce vidíme vůz naložený sudy se střelným prachem. Dobyvatelé neponechali hrad jen plamenem. Pečlivě zničili hradby a odstřelili všechny obranné části stavby, aby už nemohla být použita k obraně. 
Před městem Schwarzenbach se konečně přimyká k řece a odtud už ji sleduje z bezprostřední blízkosti. Samotný Schwarzenbach překvapí pěkným nábřežím řeky. Protipovodňové stěny jsou doplněny parky s lavičkami a moderními plastikami. I další město – Oberkotzau – má vybudovanou kvalitní cyklostezku podél řeky. Místo patří k nejstarším osídlením v celém kraji. Ze starých časů se dochoval zámek a pod ním starý most. Po pár kilometrech dorazíme do největšího města na trase – do Hofu. Město je položeno na terase nad řekou. Bývalo zde velké množství významných architektonických památek, To vše ale padlo za oběť ničivému požáru v roce 1823. Obyvatelé si proto postavili novou radnici i městský kostel, aby jim to nebylo líto, ve stylu pozdní gotiky.
Pro návštěvníka je příjemné, že hlavní náměstí a okolí uličky je plné kaváren a restaurací, lákajících k posezení. Poslední překvapení čeká na cyklostezce na konci starého města – nezvykle velká sbírka tabulí s názvy měst, značek aut, a různých jiných tabulí z celého světa tu okouzlí kolemjdoucí či kolemjedoucí. Každý si tu nejde tu svoji tabuli...
Kousek za Hofem se řeka začíná zařezávat do hor. Na začátku romantického údolí přijíždíme ke hradu Saalenstein. Na hradě ale nic romantického nenajdeme. Je tam sice restaurace, ale naplněná neuvěřitelnou snůškou nevkusných a kýčovitých předmětů a dekorací. Navíc z jedné strany je dálnice a z druhé čistička odpadních vod. Uděláte lépe, když zůstanete na cyklostezce v údolí a hrad vypustíte... A teď nějaké fotky z trasy...
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
