|
Lyžování
|
|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Prosinec 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | ||||||
| 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 |
| 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 | 15 |
| 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 | 22 |
| 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 | 29 |
| 30 | 31 | |||||
(Zpět na seznam reportáží)
Jak jsme (skoro) potkali sněžného levhartaO existenci tohoto nádherného zvířete v oblasti Annapuren jsme věděli již před naším letošním podzimním výletem, ale ani ve snu by nás nenapadlo, že se s ním můžeme setkat. Podle odhadů se celosvětová populace odhaduje na 6000 kusů, z nichž potom asi necelá desetina žije v nepálských horách nad 3500 metrů. Na 100 km2 žije v oblasti Manangu nebo Naar-Phu cca 4 až 6 kusů, což je na tohoto samotáře poměrně dost vysoké číslo. Nachází zde totiž dostatek potravy právě díky početným stádům modrých ovcí - bharalů. Dospělý samec může mít přes 50 kg a dokáže strhnout až třikrát větší zvíře. Svým dlouhým huňatým ocasem si pomáhá v balancování na příkrých skalních svazích.
Po úspěšném výstupu k jezeru Tilicho jsme měli na programu den relativního odpočinku. Ráno jsme odpočinuti opustili za nádherného počasí lodgii ve Shree Kharka (4000 m) a vraceli jsme se po vrstevnici mezi drobným, trnitým porostem směrem do hlavního údolí. Za první hodinu pochodu jsme vystoupali přibližně sto výškových metrů k nyní opuštěné letní osadě pastevců z vesnice Khangsar. Otevřely se nám opět úchvatné pohledy nejen na bělostný hřeben sedmitisícové Gangapurny a Khangsaru, ale i do údolí, odkud se k nám dostal i mobilní signál. Ideální místo pro krátký odpočinek. Podzimní barvy dokreslily jedinečné záběry. Kolem kamenných chýší se rozkládala rozlehlá pastvina, kde se v dáli pásli jaci a koně. Po pauze nás pěšina zavedla nad pastviny. Šel jsem mezi prvními, když tu na stezce v polovyschlé louži přímo proti mně zřetelná stopa. Vzrušením jsem zapomněl dýchat: „Tohle přeci … tohle musí být sněžný leopard!“. Pes to není, je to jasně kočkovitá šelma a tak velkou stopu (8-10 cm) má zde jen leopard. Na naší stezce se musel pohybovat až po sněžení před pár dny, stopa je ještě ostrá. Zvíře naši blátivou stezku jen krátce překřížilo a stopy zmizely v trávě směrem k ohradě pastviny. Možná si šel vybrat oběť z nějakých mladých telat jaků. Mé předpoklady potvrdil posléze místní fotograf a hoteliér z Manangu Thasi R. Ghale, když jsem mu poslal fotku nalezeného otisku stopy. Sám se věnuje fotografování této šelmy již několik let, podílí se na výzkumných projektech ACAP. Za svůj život se prý s leopardem setkal jen 3x naživo, nicméně na svých výstavách představuje plno krásných záběrů tohoto vzácného a plachého tvora, pořízených většinou svými fotopastmi. Mezi jeho úlovky patří i snímky vzácné divoké kočky Pallasovy, která je o něco větší než naše domácí, a o níž se mluvilo již jen v minulém čase. Naštěstí se do oblasti opět navrací.
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
