|
Lyžování
|
|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Říjen 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | |
| 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 |
| 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 |
| 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 |
| 28 | 29 | 30 | 31 | |||
(Zpět na seznam reportáží)
Na běžkách po trati Moldava – HolzhauKrušnohorská trať Most – Dubí - Moldava byla postavena v letech 1871 – 1884. O rok později byla trať napojena na saskou železniční síť. Ve své době to bylo významné technické dílo. Trať se ukrývá v hlubokých lesích, šplhá místy až 25 promile strmým stoupáním. Její součástí je řada viaduktů, mosty 2 tunely a dokonce jedna úvrať. Díky tomu překonává převýšení 500m a vystoupá až na samotný hřeben hor. Po válce byl přeshraniční provoz ukončen. Na německé straně jezdily vlaky do roku 1972 až do Hermsdorf-Rehefeldu, poté jen do Holzhau. Od července 1998 je úsek Louka u Litvínova - Moldava v Krušných horách kulturní památkou České republiky. My ale nyní nepojedeme vláčkem, nýbrž na běžkách. A to po části trati, kde už vlaky nejezdí. Vystoupíme na nádraží Moldava v Krušných horách v nadmořské výšce 782m.n.m. Nádražní budova svou velikostí odpovídá významu, který měla před 100 lety. Dnes je však prázdná a připomíná zakletý zámek. Nicméně všechna okna jsou nová – plastová a v části budovy je fungující restaurace. Na zašlou slávu nádraží upomíná nástěnná malba v pustém vestibulu. 
Připneme běžky a po perónu vyrazíme k silničnímu viaduktu, přes který vede přechod do Německa. Jeho podjetím se dostáváme na saskou stranu. Po pár metrech se zprava připojuje běžecká stopa, která dále pokračuje jako dvojstopa po železničním tělese. Trať klesá a jízda je proto příjemná. Mosty na trati byly v roce 2003 opraveny a celý 10km dlouhý úsek se tak stal vyhledávaným běžkařským terénem.
Po třech kilometrech přijedeme na bývalé nádraží Hermsdorf-Rehefeld. Když sem ještě jezdily vlaky, byla to nejvýše položená stanice s normálním rozchodem v Sasku. Díky nadšencům a místním podnikatelům je ve stanici vybudován hotel, jehož součástí je i malé muzeum. U nádraží je parkoviště a místo proto slouží jako důležitý výchozí bod pro běžkaře. A je jich tady požehnaně – kapacita trati je o víkendech určitě větší než byla za dob vlakového provozu...
Kolem trati nás zaujmou mladé stromky s cedulkami. Je to tzv. „svatební alej“. Od roku 1997 zde mladí novomanželé vysazují na památku stromky. Některé připomínající jiná životní jubilea. Je to zajímavé oživení této technické památky. Trať dále vede úzkým horským údolím po pravém břehu horské bystřiny a je místy zasekána ve skále. Potok tvoří hranici. Na české straně se rozkládají rozlehlé louky. Po chvíli se zleva připojí Moldavský potok (jeden z pramenných toků významné německé řeky Mulde) - a silnice z Moldavy. V místě, kde přechází na německou stranu býval zřejmě železný viadukt. Ten již nebyl obnoven a my sjíždíme krátkým sešupem k můstku a opět vystoupáme na železniční těleso. Jsme v samotě Teichhaus. Zbývají poslední 4 km stopy. Na okraji osady Holzhau u strážního domku se objevují železné koleje a dál už to na lyžích nejde.
Kdo se nechce vracet stejnou cestou, odbočí v Teichhausu a přes historický přechod Žebrácký kout se dostane na naše běžecké stopy do Jiřetína, Dlouhé Louky a Nového Města. Celá trať poskytuje příjemné svezení se spoustou zajímavých drobností, které potěší oko i mysl.
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
