Login:
Heslo: ?
(zapomenuté heslo) ?
CK Loudatour
O NÁS PRůVODCI PůJČÍME PARTNEŘI NOVINKY PDF KATALOGY VOLNÁ MÍSTA GALERIE FILMY REPORTÁŽE
CK LOUDATOUR
Smlouva | Certifikát | GDPR osobní údaje | Povinné informace | Jak objednat |

Cykloturistika víkendy

Cykloturistika

Turistika

Trekové trasy

Vyber zájezd jinak ...

Březen 2024
Po-tStLtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
(Zpět na seznam reportáží)

16.10.07 PM

Albánie podruhé – tentokrát na kole


Albánie podruhé – tentokrát na kole Loňský jednodenní výlet z řeckého ostrova Korfu do Albánie nás příjemně naladil, ale přinesl i řadu dalších otázek. Hlavně nás neuspokojila jízda autobusem a zbytečná ztráta času při občerstvení, i když pravda, výborném.
Proto letos stojíme před Novým přístavem v Kerkyře i s koly. Je nás také o něco více – dvacet. Skoro celý zájezd podlehl mému barvitému líčení této pozoruhodné země. Ovšem, zdá se, že tam budeme stát až do večera. Náš peloton zamotal Řekům v přístavu hlavu a teprve po delším dohadování nás pustili na albánskou loď. Normálně jezdí raketa, ale pro nás museli přistavit speciální škuner, aby zvládli nával kol.
V albánské Sarandě odmítáme péči místního průvodce, návrh na doprovodné vozidlo i občerstvení a bez zbytečného zdržování šlapeme k Butrintu. Rychle se promotat městem a hurá na jih. Ještě ve městě nás zaujme velká cedule informující automobilisty o povolených rychlostech v Albánii. Albánci ji asi přivezli z Německa(odkud pašují i mercedesy). Má tam i položku „dálnice“. Nikdy jsem netušil, že albánci mají nějakou dálnici. Ostatně rychlost na ní oparně stanovili na 90. Jižní okraj Sarandy je jedno velké staveniště. Oproti loňsku je již hotová silnice, dodělávají se chodníky. A po obou stranách komunikace rostou jako houby po dešti hotely a penziony. A ne nějaké špeluňky. Velké prosklené vstupní haly, moderní design, klimatizace, sluneční kolektory a satelitní antény jsou samozřejmostí. Ostatně tabulky u staveb zřetelně ukazují na investory: podává si zde ruku snad celá Evropa. Velké poutače lákají, hotely vypadají, že jsou v provozu, nikde ale nevidíme hosty.
Šlapeme dál. Přehoupneme se přes nízké sedýlko a klesáme do sníženiny Butrintského jezera. Provoz není velký, ale auta o to víc smrdí. Míjíme rozestavěnou pumpu. Plně dokončen je pouze moderní neonový poutač s nabídkou pohonných hmot. Na místě stojanů zatím trčí ze země nezadeklované vnitřnosti a místo budovy je provizorní bouda jako na Klondajku. Možná to i funguje. Počkejte ale za rok!
Silnice vystoupá na hřeben oddělující jezerní pánev od moře. Jsme v sedle, kde v minulosti začínalo území antické metropole. Nad námi se tyčí budovy kláštera sv. Jiří. Z obou stran k němu směřují zbytky zdi Dema, která zde, na nejužším místě poloostrova, chránila osadníky. Albánci posílili ochranu o několik bunkrů. Tak konečně vidíme zblízka tuto nejnovější pamětihodnost.
Z fotografií jsme věděli, že bunkry mají polokulové čepice a střílny. Ale průzkum zblízka přináší zajímavé zjištění. Bunkry jsou prefabrikované. Jednotlivé díly byly vyráběny v panelárnách. Jsou vybaveny transportními úchyty pro jeřáb. Systém tvořil stavebnici. Nalézáme okrouhlé segmenty – pro kruhovou obranu 2-3 střelců i poloviční verzi pro jednoho střelce. Jak se zdá byla práce dobře organizovaná. Vojenský význam mě nicméně uniká, i když nutno říci, že bunkříky v této oblasti jsou umístěny vesměs na strategických místech.
Jižně od starověké zdi se rozkládá poloostrov Ksamil se stejnojmennou osadou. Původně zaprášená vesnice z albánského pohraničí se mění v luxusní letovisko. Luxus není sice zatím znát – soudě podle prašných cest, nepořádku a pokřikujících albánských kluků, ale stavební ruch jasně signalizuje, že Ksamil se chystá na invazi. Nikoli už barbarů či imperialistů, ale západních turistů. Na rozdíl od Sarandy, kde je pobřeží málo členité a přelidněné, je zde pobřeží velmi romantické. Osada leží v zálivu, ve kterém je několik ostrovů a na nich dostatek prostoru ke koupání a rekreaci. V letovisku (budu to nadále nazývat tímto honosným termínem – aspoň udělám těm pracovitým Albáncům radost), už stojí zárodek náměstí s nákupními středisky a hlavně pravoslavný kostel i mešita. Minulý režim modlitebny všech církví zlikvidoval a věřící zastrašoval drastickými tresty. Například za křest dítěte hrozil knězi až trest smrti. Není divu, že Albánci jako jedny z prvních staveb obnovili ty církevní. Jsme na jihu, kde vždy byla silná řecká tj. pravoslavná menšina, proto jsou zde svatostánky křesťanské i muslimské.
Za Ksamilem se silnice zúží, ale kvalitní asfalt nás povede až k Butrintu. Aut potkáváme málo, nicméně je třeba na ně dávat pozor. Albánci nejsou díky řídkému provozu zvyklí na hustý evropský nebo dokonce jihoevropský provoz. Také většinou nemají dlouhé zkušenosti s řízením. Jsou prostě ještě nevyježdění. O to větší auta si ale kupují. Hodně troubí a když se potkají jedou pomalu – vyhýbání je pro ně událost. A s pelotonem cyklistů si už vůbec neví rady.
Silnice je obklopena olivovými háji. Nejsou staré jako naproti na Korfu. I tak je to zde v Albánii oáza – většinou je to tu holé. Kde ale chybí zeleň úplně, jsou právě nově budované rekreační areály. I když se ještě staví, přimlouval bych se za urychlenou výsadbu stromů. Do betonové pouště se turisté nepohrnou. Strom také roste pomaleji než betonový skelet. A když ne Albánci, měli by mít rozum alespoň ti zahraniční investoři. Totéž platí o budování pláží. I těch je zatím málo. První hezká plážička nás nicméně vítá hned na kraji Ksamilu a další jsou podle fotografií i na ostrovech v zátoce.
Ale to už jsme na konci poloostrova a pod námi je kanál Vivari. Výhled odhaluje několik pevností a opevnění. Od benátské přes Ali pašovu až ke komunistickým bunkrům. A dole se rozkládá delta. Ústí do ní kromě kanálu Vivari i další řeka, tekoucí z vnitrozemí. Na styku s mořem vytváří zajímavou bažinatou oblast s mnoha ostrůvky. Delta se v průběhu věků stále měnila. V archaických dobách tu byl záliv. Ten se postupně zanáší. To ostatně ovlivnilo i budovaná města a pevností.
Butrint je pojem. Většina našich cyklistů jde do vykopávek. Avšak malá expediční skupina má jiné cíle. Hodláme proniknout na protější břeh kanálu a trochu se tam porozhlédnout. Tam totiž turisté zatím nejsou. Přívoz pendluje pravidelně a bez čekání. Vozí auta a pěší. Jak poznamenal přítomný technik : Devadesátpět procent součástí toho přívozu by u nás neprošlo revizí a zbylých pět procent by se nenašlo vůbec. Hlavně ale, že to funguje. Nákladní auta a autobusy však nevozí – asi ví proč. Linkové autobusy ze Sarandy jezdí často a přivážejí i hodně místních. Ti však musí přívozem pěšky a potom dále po svých do protějších vesnic. My máme výhodu kol a rozechvěle vjíždíme do neznámých končin. Cesta je zpočátku prašná. No konečně ta pravá Albánie! Po kilometru se ale změní v asfaltku, jejímž kvalitám nelze nic vytknout. Rozhodně je lepší než naše okresky.
Delta u Butrintu není jen plochá. Na mnoha místech z ní vystupují pahorky. Jsou to strovy bývalého moře. Na jednom stojí sám Butrint, na dalším stávala ve starověku archaická pevnost Kalivo. Na jiných stojí kostely a vesnice. Malebná krajina. Hned kousek od nás je na pahorku ves k kostelem – tak tam jedem!
Vesnice leží na pahorku hned proti Butrintu. Dominantou je pravoslavný kostelík . Je nově opraven, obklopen starou zdí. V areálu jsou zbytky další polorozpadlé budovy. Místo i stavby budí dojem značného stáří. V kostele je zbrusu nový ikonostas. Vedle kostela stojí nový kříž. Vedou k němu dráty – zřejmě v noci svítí. Ve vsi jsou běžné stavby. I zde je patrný čilý stavební ruch při zvelebování svých domků. Od kostela je dobrá vyhlídka. Vidíme jednak pahorek Kalivo a před ním na planině se rýsuje i trasa byzantského akvaduktu. Zbývá z něj jen několik sloupů, ale zcela jasně vyznačují trasu od Butrintu k pahorku Xaara. Zde byly jímací nádrže u vydatných pramenů. Dnes tu stojí stejnojmenná vesnice.
Jedeme podél akvaduktu do Xaary. I zde vévodí obci církevní stavba. Není to ale kostel, nýbrž mešita. Je také nová a ještě není úplně dokončená. Nad jednoduchou modlitebnou se zvedá štíhlý minaret. Ve vesnici ještě zaregistrujeme několik „paneláků“. Stejný nešvar jako v mnoha našich obcích. Jen nepořádek poněkud větší. Ale to už nás tlačí čas a šlapeme rychle zpět k přívozu. Sláva si neodpustí návštěvu malého obchůdku s občerstvením. Konstatuje široký výběr nápojů a kupuje si dobře vychlazené pivo vynikající kvality ve sklenici předchlazené v mrazáku. V Xaaře jdou s dobou.
Na zpáteční cestě si prohlédneme známou benátskou trojúhelníkovou pevnost. Je patrné, že se opravuje a možná již brzy bude zařazena do programu turistických zájezdů. Teď už jen přívozem zpět a rychle do Sarandy na loď. Lodník přepočítává kola a je očividně spokojen že jsme všichni. Sláva nelení ani na lodi a zjišťuje, že škuner byl vyroben v roce 1926 ve Skotsku. Odsloužil si své ve světové válce a nyní v něm vozí albánci turisty do toho svého ráje – na albánskou riviéru.

A k tomu pár fotek ....

 Přidej komentář k tomuto článku: 
Autor
opiš čísla z obrázku
Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil:


Kde nás najdete? Mikulášské náměstí 10, 326 00 Plzeň - E-mail: CK@Loudatour.cz
tel: +420 377 226 068 nebo +420 377 221 966 nebo 739 046 606; mobil +420 603 879 725

webhosting: hostitel: FORPSI TOPlist ověřeno: Valid HTML 4.01 Transitional
design: Jan Nágr programming: Čestmír Kašpar
© 1999-2017 CK Loudatour s.r.o