Login:
Heslo: ?
(zapomenuté heslo) ?
CK Loudatour
O NÁS PRůVODCI PůJČÍME PARTNEŘI NOVINKY PDF KATALOGY VOLNÁ MÍSTA GALERIE FILMY REPORTÁŽE
CK LOUDATOUR
Smlouva | Certifikát | GDPR osobní údaje | Povinné informace | Jak objednat |

Cykloturistika víkendy

Cykloturistika

Turistika

Trekové trasy

Vyber zájezd jinak ...

Březen 2024
Po-tStLtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
(Zpět na seznam reportáží)

08.10.07 PM

Po řece Acheron do kraje Suli


V řecké mythologii je Acheron podsvětní řeka, přes níž převáží nebožtíky starý Charón. Řeka vytvářela Achérontské jezero. Duše převezené na druhou stranu přebývaly na asfodelových loukách a pily vodu z řeky Léthé – řeky zapomnění. Asfodel je liliovitá rostlina považovaná ve starověku za smuteční. Další podsvětní řekou byl Kokýtos, symbol běd a nářků. Její pramen tryskal ze skály, jíž mohl dosáhnout jen orel. Pramen střežili dva draci. A konečně Pyriflegethon (nebo též Flegethón), ve které se místo vody valily plameny. Ta obtékala sídlo zatracenců.
Tolik mythologie. Při pohledu na mapu Řecka najdeme však na západním pobřeží skutečnou řeku Acheron. Vlévá se do moře v tajuplné krajině, které ani moderní civilizace nedokázala vzít všechno kouzlo. Ústí řeky střeží strmé hory zvedající se z pobřežních nížin. Za nimi se dříve rozkládalo velké jezero (stejně jako v podsvětí). Do něj ústily další, nám už známé řeky, Kokytos a Flegethon. A na tomhle tajemném místě vznikla jedna ze starověkých věštíren. Již Odysseus se zde zastavil pro věštbu. Homér to pečlivě popsal, ale nikdo tomu nevěřil. Teprve před 50 lety napadlo archeology prozkoumat pahorek nad jezerem. Na vrcholu stál nenápadný byzantský kostelík a středověká pevnůstka. Pod nimi se ale nacházely úžasné prostory podzemní svatyně - nekromanteionu. Zde po staletí šikovní kněží udržovali návštěvníky v iluzi, že rozmlouvají s duchy zemřelých. Okolní nezdravé bažiny, plné malárie, jistě přispívaly k morbidní atmosféře místa.
Dnes je jezero vysušené, ale řeka Acheron skýtá další tajemná a romantická zákoutí. Několik kilometrů proti proudu se dostaneme na úpatí horského masivu. Řeka v něm proráží úzkou soutěsku. Tak úzkou, že se tam nevejde ani stezička pro pěší. Nezbývá než se svléci a vyrazit vodou. Ta je nečekaně studená. Jako by na nás přímo čišel chlad podsvětí. Po chvíli vidíme příčinu. Ze skal, ze dna i z bočních vyvěraček proudí do řeky ledová voda, která vytéká z nějakých rozsáhlých jeskynních systémů. Pokračujeme dál a i když se voda postupně otepluje, moc se neohřejeme. Mělká voda střídá hluboké tůně. Několikrát se musí i plavat. Ti, co nemají nepromokavé vaky na foťáky, začínají litovat. V jednom místě se údolí mírně rozšíří. Pronikají sem paprsky hřejivého slunce, ale hlavně se otevře výhled do nitra hor. A tehdy to spatříme. Jako přízrak se vynoří vysoko nahoře podivná stavba. Nízká, dlouhá zeď s nejasně se rýsujícími bastiony. Pevnost! Co dělá tady v horách? Koho a proti komu měla chránit? Otázek je více, ale za další zákrutou obraz mizí a my máme opět co dělat s proudem Acheronu.
Asi po hodině dorážíme k mostu. Údolí se rozšiřuje, tok zklidňuje. Soutěska se větví. Vlevo odbočuje vedlejší údolí. Acheron pokračuje již menším spádem a i vody je už málo. Naše putování končí. Je tu však cesta, kvůli níž zbudovali kdysi most. Od něj stoupá stezka kamsi do hor. K oné tajemné pevnosti. Na ni nám už ale čas nestačí. Plavky a boty do vody také nejsou tím správným oblečením do hor. Vrátíme se stejnou cestou.
Hned u autobusu nahlížím do mapy. Jenže řecké mapy se od Homérových dob zlepšily jen málo a ani tištěný průvodce neposkytuje dostatek informací. Přesto se mi nakonec daří z různých zdrojů sestavit alespoň přibližný obraz místa a k němu se vážících dějů. A je to děj minimálně stejně fascinující jako celý Acheron i se svou věštírnou.
Nad námi se totiž nachází srdce kraje zvaného Suli. Kraje, který se zapsal do dějin národněosvobozeneckého boje řeckého lidu proti Turkům. Řekové se nikdy nevzdali myšlenky na vymanění z tureckého jha. Prapor odboje nesli v 18. stol osamělí zbojníci – kleftové. V některých místech se zmocnili vlády i nad souvislým územím. A to je právě případ Suli, kde se čtyři vesnice spojily a vytvořily tzv. Tetrachorio. Koncem století turecká moc slábla, ale Řekům to nepomohlo. V Epiru, což je historický název severozápadního Řecka, se zmocnil vlády ambiciózní Ali paša Janinský. Vybudoval zde vlastní stát ve státě. Neposlouchal sultána a dělal si co chce, ale k vlastním poddaným byl nekompromisní. Potřeboval v zemi klid a odbojné vesnice mu pily krev. Vyrazil proti nim s veškerou silou a krutostí, která je na Balkáně zvykem.
Dobyl Tetrachorio a na obranu svých zájmů, zde postavil novou pevnost. Tyčí se téměř na vrcholku hor nad osadou Kiafa, od níž převzala jméno. Je to asi poslední evropský hrad. Ale jak známo, na Balkáně běží čas jinak. Povstalci se ale nechtěli vzdát a vedli i nadále marný boj. Ten byl symbolicky završen tragickou smrtí suliských žen a dětí, které se dobrovolně vrhly z vrchu Zalongo do propasti. Raději volily smrt, než turecké zajetí. Na tom místě dnes stojí emotivně působící památník. Odtud je již vidět v dálce Jónské ostrovy. Místo, kde se v té době již rodil zárodek nového Řecka. Odbojné Suli si však muselo na svobodu počkat ještě více než sto let.

Obrázky k článku


 Přidej komentář k tomuto článku: 
Autor
opiš čísla z obrázku
Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil:


Kde nás najdete? Mikulášské náměstí 10, 326 00 Plzeň - E-mail: CK@Loudatour.cz
tel: +420 377 226 068 nebo +420 377 221 966 nebo 739 046 606; mobil +420 603 879 725

webhosting: hostitel: FORPSI TOPlist ověřeno: Valid HTML 4.01 Transitional
design: Jan Nágr programming: Čestmír Kašpar
© 1999-2017 CK Loudatour s.r.o