Pevná místa na Elbě

Ostrov Elba je dnes rájem turistů a péče o ně je hlavním hospodářským odvětvím. Nebylo tomu tak vždy. Po staletí byl ostrov významným zdrojem surovin – zejména železné rudy. Tu zde těžili Etruskové již v 7. století př. n. l. a zásobovali s ní pevninu. Rudu nezpracovávali na přímo na ostrově, ale ve městě Populonia hned naproti vedle dnešního Piombina. Na ostrově měli již v té době vybudovánu síť bodů, které sloužily ke správě dolů a k jejich obraně. Etruskové neradi sídlili přímo na pobřeží, proto i jejich sídla na Elbě byla v horách. Na obrázku vidíte jejich sídelní síť.

Ve středověku se ostrova zmocnila republika Pisa, která byla od 11. do 13. století významnou námořní velmocí. Na ostrově vybudovala síť opevnění, jejímž ústředním opěrným bodem byl hrad Volterraio. Jeho výhodnou polohu využívali ostatně již i Etruskové. Na přelomu 14. a 15. století ovládl Pisu její obchodní konkurent – Florencie. Ostrov Elba se dostal do držení rodu Appiani, kterým patřilo o Piombino s okolím. Piombinská knížata potom vládla na ostrově až do 19. století. Pokračovali v opevňování ostrova, který trpěl v té době zejména nájezdy pirátů. Kromě strážních věží na pobřeží opevnili rovněž kostely v několika horských vsích.
Od 15. století muselo pevnostním stavitelství reagovat na dělostřelectvo. Starší hrady byly doplněny dělostřeleckými bastiony, ale s rozvojem zbraní v dalších stoletích stejně tyto pevnosti ztratily vojenský význam. Ostrov měl ovšem natolik výhodnou strategickou polohu, že okolní státy považovaly za nutné zde mít i svoje vojenské pevnosti. Florentinský vládce Cosimo Medicejský rozšířil hlavní město Portoferraio a nazval ho podle sebe Cosmopolis. Město opevnil novým moderním bastionovým opevněním, které bylo dále doplňováno a drželo tak krok s vývojem válečné vědy až do 19. století. Jádrem byly dvě pevnosti Stella a Falcone na protilehlých pahorcích. Šíje poloostrova byla prokopána příkopem od moře k moři a pevnost začínala hned u něj. Tato část opevnění je už zbourána a příkop zavezen, ale ostatní pevnosti stále ohromují svoji palebnou silou.
Toskánci nebyli jediní zájemci o ostrov. Také Španělé, vládnoucí v té době i v Neapoli, se tu uchytili a postavili pevnost v osadě Longone. Elegantní pěticípá hvězda, doplněná předsunutým opevněním vévodí celé zátoce. Později doplnili hlavní pevnost menší pevností Focardo na protilehlém břehu u vjezdu do zátoky.
S Elbou je spojen život i jednoho z největších vojevůdců – Napoleona Bonaparte. Ten zde ovšem pobýval jen krátce a pevnosti ho nezajímaly, protože vše řešil velkými polními bitvami.
Na ostrově najdeme i vojenská zařízení z pozdějších dob. I ve 20 století vznikla nová opevnění. Dělostřeleckou pevnost najdeme např. na poloostrově Emfola. Na vrcholku kopce jsou podzemní betonová palebná postavení a podzemní bunkry. Betonová pozorovatelna je i na místě původního Etruského opevnění Castello – sloužila jako hláska pro blízké letiště.

Následuje soupis opevnění. U míst v horách je uvedena i nadmořská výška.

Středověké pevnosti

Volterraio (395m). Hrad na vysokém skalnatém kopci. Představoval ústřední pisánskou pevnost na ostrově. Postaven 1281Měl vizuální kontakt s ostatními pevnostmi a věžemi. Nikdy nebyl dobyt. Nachází se na západním z dvojice skalnatých vrcholů. Ze tří stran je obklopen strmými srázy. Ze západní strany je terén o něco pozvolnější. Tudy přicházela přístupová cesta vedoucí přes předhradí. V předhradí je dodnes dochován úsek hradby se střílnami. Dále je zde torzo kaple. Kde byla brána, jsem nezjistil. Vlastní hrad je položen na samém vrcholu hory. Je obklopen vysokými hradbami. Příkop není vzhledem k terénu třeba. Do hradu se vstupovalo po zděné rampě a padacím mostě skrz bránu, nad kterou bylo mohutné podsebití. Hrad byl r. 1440 přestavěn a doplněn nevýraznými dělostřeleckými bastiony. V současné době probíhá náročná oprava a hrad je nepřístupný. Materiál je na kopec dopravován vrtulníkem, protože původní cesta už neexistuje.

Marciana (420m). Fortezza Pisana postavena Pisánci r. 1399. Přestavěna v 15. stol. Její pevnostní role skončila v 16. století. Má čtvercový půdorys se čtyřmy bastiony v rozích. V pevnosti je muzeum.

Torre del Giove (351m). Pevnost na okraji plochého temene vysokého kopce nad Rio Marinou. Postavena 1459. Roku 1553 dobita pirátem Dragutem. Roku 1708 pobořena Španěly. Jádrem je mohutný dvojprostorový donjon s minimálně třemi podlažími. Kolem je úzké nádvoří – parkán s postavením pro střelce z ručních zbraní i pro děla. Vstup přes padací most z východní strany. Okolo je vyhlouben mohutný příkop. Obklopuje pevnost ze tří stran. Na jihu příkop chybí, protože tam spadá terén příkře dolu. V tomto místě je příkop uzavřen zdmi. Z věže dnes stojí jen část východní a severní stěny s nárožím.

Strážní věže

Torre di San Giovanni (360m). Pozorovací věž postavená Pisánci ve 12 – 13. stol. Na skalním suku vysoko v horách. Věž měla vizuální kontakt jak s pobřežím, tak s ústřední pevností Volterraio. V roce 1995 byla kompletně opravena.

Marina di Campo. Strážná věž Torre Appianea byla postavena kolem roku 1500 za vlády rodu Appianů. Nachází se na konci skalnatého hřebene nad přístavem. Věž má řešen vstup přes externí schodiště a padací můstek. Na vrcholu věže je cimbuří se střílnami umístěnými jen na přístupové straně. Roku 1901 přestavěna na maják a doplněna hodinovou věží.

Marciana Marina. Strážní věž shodné konstrukce jako v Marina di Campo. Je připomínána v Buonelmontiho námořní mapě z roku 1420.

Rio Marina. Obranná věž zvaná Torre Appiani z 16. století. Osmiboká věž s dělostřeleckými střílnami ve třech patrech.

Opevněné kostely

Vesnice se ve středomoří staví tradičně na kopcích. Vyšší nadmořská výška, kromě ochrany před malárií poskytovala i jakous takous obranu před nájezdníky. Vesnice měly hustě semknuté domy, jejichž zadní zdi tvořily vlastně obrannou hradbu, doplněnou často uzavíratelnými branami. Později byly v některýche vesnicích navíc opevněny i kostely.

Poggio (320m). Horská ves. Kostel obklopený městečkem. V 16 stol byly k lodi přistavěny čtyři bastiony.

Středověká obec Campo se skládala ze dvou vsí San Pietro in Campo (240m)a San Ilario in Campo (200m). V obou byly staré středověké kostely opevněny v 16. století dvojicemi bastionů.

Rio-nel-Elba (165m). Město na úbočí hor. Kostel byl v 16 stol doplněn bastiony, které byly později využity k bydlení.

Novověké bastionové pevnosti

Portoferraio. Hlavní město ostrova. Od 16. století postupně budováno mohutné opevnění, které se skládá z celé řady pevností a pevnostních prvků. Většina se dochovala do současnosti. Zbořeno bylo pouze opevnění v okolí kanálu oddělujícího poloostrov s městem od pevniny a zeď oddělující město od přístavu.

Portoferraio počátkem 19. století a dnes.

Porto Longone (dnes Porto Azzuro) Město v příhodném zálivu na východním pobřeží ostrova. Byla zde postavena mohutná pevnost s moderním bastionovým opevněním. V 19. století zde bylo zřízeno známé vězení, které je zde dosud. Z důvodů rozvoje turistiky bylo z reklamních důvodů město přejmenováno na Porto Azzuro.

Focardo. Pevnost nechal postavit rolku 1678 Fernando Fascardo, vícekrál neapolský. Zajišťovala jižní stranu ústí zátoky naproti Porto Longnone. Byla navržena toskánským státním inženýrem Alexandrem Pistonem. V roce 1863 zde byl umístěn maják a pevnost potom sloužila za obydlí strážce majáku podléhající italskému námořnictvu. Tomu patří dosud.

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: