Chebsko - střípky z historie

Chebsko Mezi Čechami a Říší
Oblast Chebska tvořila v časném středověku z větší části součást Nordgau (Nortgavsko), severního výběžku Bavorska, od druhé poloviny 11. století markrabství. Roku 1146 se Chebsko dostalo do držení vládnoucího německého rodu Štaufů, kteří je přetvořili v královskou doménu a v městě Chebu byla postavena císařská falc. V této době západní hranice Chebska zasahovala až k pramenům řeky Ohře (něm. Eger, od níž měla také celá krajina své německé jméno).
Poprvé bylo území Chebska připojeno k Čechám za Přemysla II. Otakara v letech 1266 až 1276 a poté za Václava 11. v letech 1291 až 1304. Definitivně však získal Chebsko pro Čechy Jan Lucemburský v roce 1322 za vojenskou pomoc Ludvíku Bavorovi v bitvě u Mühldorfu. Původně šlo o říšskou zástavu, a proto bylo přivtěleno k Zemím České koruny, nikoliv včleněno přímo do rámce Českého království. Přesto však byla neoddělitelnost Chebska od Zemí České koruny dvakráte potvrzena již Karlem IV. v letech 1348 a 1355. Na tomto postavení Chebska se až do roku 1714 nic nezměnilo. Až tehdy bylo Chebsko v rámci nově utvořeného Žateckého kraje včleněno do Českého království, což bylo potvrzeno znovu v roce 1721 (mělo postavení tzv. vnějšího kraje, ale ponechávalo si některé zvláštnosti typické pro korunní zemi). V té době však zaujímalo podstatně menší rozlohu: již za Václava IV. se dostaly do držení Hohenzollernů tzv. Bayreuthské šestiúřady (území patřící k Bayreuthu) a v roce 1422 včlenil Zikmund Ašsko přímo pod České království, a tak získalo Chebsko téměř dnešní rozlohu.
V roce 1773 bylo Chebsko správně přičleněno k Loketsku. Ještě v 19. století byla část území Chebska (Marktredwitz s okolím roku 1806 v důsledku porážky Habsburků u Slavkova, a některé vsi dokonce ještě v letech 1846-1848) postoupena Bavorsku. Roku 1854 se stalo správním krajem a roku 1862 přešlo jako okresní hejtmanství do celozemské správní soustavy. Po 1. světové válce se Chebsko i přes protesty Německa stalo součástí Československa.

Chebská Ministerialita V době Štaufské se na Chebsku uplatnil zvláštní způsob správy – tzv. ministerialita. Císař vybíral ze svých neurozených poddaných schopné muže a uděloval jim určitý úřad. Nebylo to dědičně, ale jen po dobu, jakou uznal za vhodnou. Tím si zajistil jejich naprostou oddanost, na rozdíl od dědíčné, ale vzpurné šlechty. Ministeriálové si začali postupně budovat opevněná sídla –hrady. Tento způsob byl v Německu běžný. V Čechách se ale nepoužíval. Po připojení Chebska k českému státu, ministerialita zanikla a její příslušníci se museli zařadit do domácí šlechtické obce. Většina se dostala do stavu rytířského, pár nejbohatších mezi pány a ti nejchudší zase spadli mezi poddané.

Chebské hrady: bíle - získané po dobrém, černě - získané po zlém.

Chebský městský stát
Nejdůležitějším feudálem v celém kraji však bylo město Cheb. Městské státy byly nejvíce rozšířené v Itálii, kde vznikaly již od 12. století (Pisa, Siena). V Německu se objevují o století později (Norimberk, Ulm, Štrasburg, Mety, Cheb). Německá města však nikdy nedosáhla takového významu jako italská, která tvořila významné politické celky, ba i námořní velmoci.
Cheb se do této společnosti dostal díky své příslušnosti k štaufské říši a plně tuto příležitost využil. Město postupně bohatlo a skupovalo statky okolních ministeriálů. Kdo nechtěl prodat, toho nemilosrdně dobyli. Nebáli se při tom ani mocných šlechtických sousedů. Nejvíc ležel chebským v žaludku hrad Neuhaus. Byl skoro na dohled od Chebu a na věži měl zdaleka viditelné pozlacené slunce. Chebští ho dobili roku 1412 a slunce si odnesli. Dodnes ho mají schované v muzeu. Podobně dopadl Jorg Zedwiz z Liebensteinu (hrad Libá) v roce 1509. Posledním ministeriálním sídlem byla tvrz Vokov severovýchodně od Chebu. Město ji koupilo roku 1666, ihned ji zbouralo a změnilo v pastvinu. Ne vždy se ale chebským dařilo. Významnou část jejich původních držav s hrady Hohenberg a Thierstein ovládli počátkem 15. století mocní Hohenzholernové a na ty byli chebští krátcí.

Vlevo: Svatba dcery vévody braniborského se synem krále Jiřího Poděbradského konaná v Chebu.
Vpravo: Dobytí hradu Neuhausu chebským vojskem.

Cheb i tak ovládl rozsáhlé území, vyvíjel vlastní zahraniční politiku a podílel se i na důležitých mezinárodních jednáních. Roku 1389 se zde konal říšský sněm, během husitských válek se podílel na zprostředkování mise husitů na koncil v Basileji.

Při našem dvoudenním výletu se seznámíme s několika zmíněnými hrady: Navštívíme Libou, Hohenberg, Thierstein a zkusíme najít i rozvaliny nešťastného Neuhausu.

Hrad Libá chebští dobyli. Zato Hohenberg jim nikdy nepatřil.

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: