|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Duben 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | |||||
(Zpět na seznam reportáží)
Korfu, červenec 2011. Den prvníSpartilas, Gouvia Po celkem krátké noci otevřu ztěžka oči a svraštím čelo před svitem vytouženého slunce, které se bez otázek dere do jednoho krásného a prostorného pokoje na pobřeží ostrova Korfu. Paprsky mi chvilku hladí rozespalé tváře, ale moc dlouho už lenošit nevydržím, protože mi v mžiku dochází, že právě začala ona vysněná dovolená. Nadšeně vyskočím a ihned po otevření balkonových dveří a vyklonění se po okušení neodolatelného výhledu na moře spěchám připravit snídani. Za chvíli totiž odjíždíme na kole kamsi do kopců, tak si musím pospíšit. Kamsi do kopců?! Ano, jistě. Je první den a já Korfu zatím vůbec neznám. Když je tedy v plánu jako první záchytný bod naší jízdy psáno: Spartilas, řekne mi to asi tolik, jako volovi příští sobota, když jde v pátek na porážku. Jediné, co z toho tedy vyvozuji, je, že se jistě pojede nahoru. Proč? Protože všude kolem se na odiv nabízejí jen vysoké kopce, které bych spíše nazvala horami. Přímo pod jednou z nich bydlíme a já mám pocit, že na nás brzy spadne. Je obrovská a naše apartmány se krčí přímo na jejím zalesněném úpatí. Že všechny ty „lesy“ jsou olivové háje a nic jiného, mám zjistit velice brzy. Nahoře, kam stěží dohlédnu, roste přímo na horizontu několik stromků, které vypadají zvláštně divoce. K tomu přispívá nejspíše i fakt, že rostou jaksi nakřivo, a připomínají tak šikmou věž v Pise i tu, která je v Benátkách. Že tam žádná není?! To jsem si také myslela, ale když jsme projížděli kolem a já poklidně vdechovala atmosféru města, kam nemůžou auta a na nákup se jezdí lodí, děti začaly křičet: „Hele, támhle je věž a spadne!“ A dospělí odpovídali: „Možná fakt spadne, my už to říkáme tři roky, ale ještě pořád stojí! V Pise s tím nadělají, že tam mají šikmou věž, přitom tady ji můžeme vidět taky!“ Tak přesně takhle šikmo rostou ty stromky nahoře na jedné z hor, která je blízko Pantokratoru, nejvyšší hory Korfu s majestátním názvem, který znamená Vládce nebes. Ale o tom blíže až zítra, až zítra totiž budem šlapat do pedálů a funět s pohledem upřeným vzhůru, nejvýš z celého ostrova. Dnes tedy na Spartilas, opakuji si, když si nandavám helmu a brýle, a jdu pomalu na sraz všech cyklistů vyrážejících na dnešní trasu. Je osm hodin ráno a před apartmány u rozevřené mapy obklopujíce našeho vedoucího Petra stojí maximálně osm sportovců odhodlaných „do toho šlápnout“.“Na ty delší trasy nás o moc víc jezdit nebude,“ prorokuje průvodce a má naprostou pravdu. Korfiotské tropické vedro a neúprosná hra slunce budou strůjcem toho, že nás do sedel na celé dny k tomu, abychom čelili strmým kopcům a nechali kapky potu rosit naše těla, usedá každý den vždy něco kolem deseti. Jsou ovšem trasy, jež si nikdo nenechá ujít a neváhá zaplatit ani vlastním potem- takovou je třeba zdolání Pantokratorských nekompromisních stoupání, ale nyní zpět k mému vyprávění o prvním dni. Po kratším úvodu tvořeným pár větami nad mapou a na ní vyznačenou trasou nasedáme s chutí na kola a už šlapeme po rovině vedoucí překrásným Barbati, letovisku, jenž je naší základnou. Ani se nestačíme nadít a příjemná rovina se s úšklebkem změní ve stoupání pro otrlé. Točím kolečky, ale po chvilce poznám, že kopce vedoucí z přímořského Barbati se s převodem 2/5 moc nekamarádí. A tak si tedy radši přehodím, abych si nezavařila bicykl, a šlapu pravidelně jako hodinky po cestě vinoucí se voňavými olivovým háji snoubícími se se zvukem hlučných cikád, který bych nazvala spíše řevem než čímkoli jiným. To, že příroda tu není jiná než divoká, dosvědčuje i jistá zelená ještěrka, která pro úlek z páru cyklistů přede mnou v rychlosti zahučí do kamínků a zeleně po straně cesty. Uf, už se mi zase mlží brýle, zpozoruji, když zjistím, že nic nevidím. Vzdát se ale nehodlám, a to ani přesto, že už stoupáme hojnou chvíli, před sebou vidím jen dva členy týmu a zbytek tuším za sebou v podobě různých vzdechů typu: „Uf!“ „Už tam budem??!“ a „Další kopec!!“. Slunce pálí jako o život a že je teprve devět hodin ráno jen vůbec nezajímá. Jupí, konečně se vyšplháme kamsi, kde to, soudě dle pár domků s několika štěkajícími „trhači“ nápadně připomíná vesnici. Zdali je to Spartilas, to ale Řekové nejspíše touží zachovat v tajnosti, protože po ceduli nikde ani vidu, ani slechu. To, že po ní ani slechu, by se samozřejmě nechalo omluvit, že by ale mohla být vidět je myslím celkem pochopitelný požadavek. Jak ale poznáme po pár dnech, Řekové na značení moc nejsou, a tak se vždy hodí sledovat přesně mapu nebo se optat místních. Ne každý ve ztracených vnitrozemských vesničkách však ovládá angličtinu, a proto, pokud nejste lingvista a neovládáte dokonce i řecký jazyk, se vám mapa stane nepostradatelným parťákem na cesty. Každopádně vesnička Spartilas to dle slov našeho zkušeného průvodce přece jen byla, my pokračovali ještě malým výjezdem nad ni a pak zabočili na vedlejší cestu doleva. Kam to prý vede nahoru po hlavní, nechyběla otázka. „ Tam pojedeme zítra, je to totiž stoupání na Pantokrator,“ zní odpověď následovaná tím, že polovinu „osazenstva“ polije studený pot. No nic, teď už sjíždíme dolů, dlouhý sjezd s několik příjemných rovin lemovaných pomerančovníky nás zavede do ještě neznámé Gouvie, přístavního města, nabízející na odiv bývalou benátskou loděnici a malebný kostelík na jakémsi poloostrůvku. Vychutnáme si první mořské koupání a necháme na sobě zaschnout neviditelné krystalky soli. Slunce poslalo všechny mraky spát a vládne obloze jako neporazitelný Pantokrator. Po pár momentech věnovaných vyfocení dechberoucích krás zálivu se odrážíme od kamínků pokrývajících pláž a její okolí a míříme domů po hlavní. Domů, do Barbati, do Salvanosu (náš kompex ubytování). Přes Dassii, Ipsos, Pirgi, kolem mnohých obchůdků, taveren a zázračného moře, na kterém by člověk mohl oči nechat.
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
