Kam za Odysseem?

Starověká města na Jónských ostrovech
Při našich zájezdech navštěvujeme Jónské ostrovy: Korfu, Lefkádu, Kefalonii Ithaku a Zakynthos i přilehlé pobřeží. Na všech těchto místech kvetla ve 2 tisíciletí př.n.l. Mykénská kultura nazvaná podle jejího centra na Peloponésu. Vyznačovala se výstavbou velkých měst chráněných hradbami stavěnými tzv. Kyklopským zdivem – velké opracované bloky kamene skládané na sucho na sebe. Mrtvé pohřbívali do hrobek krytých kopulí z nepravé přečnělkové klenby – nazývají se tholos. Pravá klenba se objevila až o celá staletí později. Byli to zkušení mořeplavci, kteří na malých lodích poháněných vesly a pomocnými plachtami dokázali zázraky. Byla to doba doznívající epochy bronzové a železo proto platilo za vážený kov – ne nadarmo zdůrazňuje autor, že ten a ten král měl doma železný práh – jedině on si mohl takové plýtvání dovolit.
Po odeznění mykénské kultury nastala tzv. temná staletí, kdy bylo mykénské Řecko zpustošeno a počet obyvatel poklesl na zlomek původního. Potom přichází nová kolonizace a nastává postupný rozkvět vedoucí až k známému klasickému Řecku. Starověká města na odlehlých místech si ale udržela sídelní kontinuitu. Mezi taková odlehlá místa můžeme počítat i "naše" ostrovy.
Někdy v 8 – 9 století také vznikají oba eposy, spojované se jménem jejich autora – Homéra. Ten je sice nevytvořil z ničeho – působil jako editor a spojil dohromady různé pověsti ale dal tomu kvalitní stylistickou a dramatickou podobu.
Dlouhá léta se mělo za to, že oba eposy jsou vymyšlená literární díla. Teprve Heinrich Schlieman se vypravil do terénu a skutečně Tróju nalezl. Pokračoval potom i po Odysseových stopách až na Ithaku a i zde lokalizoval jeho sídlo. Zatímco Tróju vědci bez výhrad akceptovali, o Ithace stále panují pochybnosti.

Nezbývá proto než tam vyrazit osobně. Je totiž úžasné pohybovat se v místech, kudy kráčela psaná historie už před 3000 lety! Výchozími místy pro naše toulky budou dochovaná starověká města na Jónských ostrovech.

Na Korfu zabíralo město poloostrov Kanoni a dodnes se zde zachovalo mnoho pozůstatků chrámů i část hradeb. Poblíž dnešního hlavního města Lefkáda leželo další velké město. Rozprostíralo se na velkém území od moře až na vrcholky kopců. I z něj se zachovaly zbytky hradeb z polygonálního kyklopského zdiva. Obě tato města měla smůlu, že ležela příliš blízko nových sílel a proto většina staveb posloužila za materiál pro další generace.
Na Kefalonii byla dokonce města čtyři – tzv. Tetrapolis – Pali, Proni, Krini a Sami. I na Zakynthu bylo jedno starověké město - to bylo obýváno kontinuálně až dosoučasnosti, proto ze starověku nezbylo vůbec nic. A konečně poslední bylo na Ithace – možná právě to Odysseovo.

Naše expedice začíná cestou na Ithaku v útrobách trajektu.

Pro srovnání - takto cestoval Odysseus. Místo lodních sirén mu zpívaly ty skutečné.

Ithaka
Starověké Město na Ithace se nachází na dnešním přístavem Piso Aetos na konci úzké šíje spojující severní a jižní část ostrova. Ze sedla, kterým prochází silnice je do rozvalin vyznačena stezka. V sedle je i informační tabule popisující, co zde najdeme. Nejnovější výzkumy vycházejí z nalezených mincí se jménem Ithaka a tak považují za doložené umístění starověké Ithaky právě sem. (Dříve badatelé navrhovali hledat Odysseovu Ithaku na řadě jiných míst.) Akropole na vrcholu strmého kopce je ohrazena masivní hradbou z polygonálně kladeného kyklopského zdiva. Obdobná hradba spojuje akropoli se sedlem ve kterém jsou základy mladší věže stavěné z obdélných kvádrů. Místo bylo v rámci probíhajícího výzkumu částečně odlesněno, proto můžeme hradbu dobře vidět. Na návštěvu počítejte nejméně hodinu.

Vrch Aetos s nápadně uříznutým vrcholem (možná umělé zarovnání)skrývá starověké město Ithaka. V pozadí je vidět ostrov Kefalonia se starověkým městem Sami.

Hradba z polygonálního kyklopského zdiva spojující akropoli s dolním městem.

Jakýsi hornatý ostrov se rozkládá ve středu moře, mezi skalnatým Samem a Ithakou, uprostřed obou, Asteris, nikterak velký; má zátoky po obou stranách chránících lodě – tam ženiši v záloze číhali na něj.

Z textu plyne, že ostrovy jsou velmi hornaté. Ithaka dokonce tak, že Odysseus odmítne přijmout jako dar koně, s tím, že nemá kde na něm jezdit. To souhlasí – každý, kdo s námi projel Ithaku na kole, ví jak je hornatá... Když uvážíme, že dnešní Kefalonie se někdy nazývala Sami, podle velkého starověkého města nad dnešním stejnojmenným městem, ležícím mj. na dohled od Ithaky – zdá se, že jsme na správném místě. Jenom s tím Ostrovem Asteris v průlivu není jasno – Ostrov Asteris existuje a dokonce odpovídá Homérovu popisu, ale leží severně od Ithaky směrem k Lefkádě nebo spíše k pobřeží. Homér ovšem potřeboval tuto epizodu dostat do děje, tak ho možná „přemístil“...

„Jakási zátoka klidná se rozkládá v ithackém kraji; dva srázné, vyčnělé břehy jsou proti sobě, však dovnitř se k zátoce svažují mírně“ a dále uvádí, že i “v bouři uvnitř zátoky lodě bez lana stojí“.

Dalším místem, které Homér popisuje je chráněná zátoka na ostrově – do ní Odyssea přivezla loď mořeplavců Fajáků. Skutečně u dnešního hlavního města ostrova – Vathi leží mimořádně příznivý přírodní přístav, který nemohli staří mořeplavci přehlédnout. U vjezdu do něj jsou skutečně dva útesy – na nich byly mnohem později postaveny benátské dělové bašty. Nad Vahti se měla nacházet jeskyně, kam Odysseus ukryl svoje poklady. Jeskyni se podařilo nalézt, ale mezi námi –nic moc. Nevelká jeskyňka s typickým řeckým nepořádkem kolem. Přes honosný název – Jeskyně Nymf – nestojí toto místo za návštěvu. Raději si ji jen představujte při četbě eposu. Naopak nedaleko od tohoto místa skutečně kráčela historie. V raném středověku, když stará antické město bylo opuštěno, přenesli obyvatelé hlavní město do míst poblíž dnešní osady Perahori nazývané nyní Paleohora. Tam se nachází i nejstarší byzantský chrám ostrova. V současné době je opravován a místo bude možná i zpřístupněno. Zatím tam vede jen krkolomná stezka.

Chráněný záliv na Ithace se dvěma pahorky u vjezdu.

Benátské opevnění na pahorku.

Kefalonie
Podle pověsti rozdělil legendární praotec Kefal ostrov mezi své čtyři syny. Na ostrově najdeme skutečně čtyři velká starověká města. Osobně jsem navštívil jen Sami a Krini, tak se soustředím jen na ně.
Dnešní Sami je významný přístav, odkud jezdí trajekty na okolní ostrovy. Starověké město se rozkládalo na kopcích východně od přístavu a svou rozlohou bylo skutečně impozantní. Mělo dvě akropole na vrcholu hor nad dnešním městem. S pobřežím spojovaly akropole dlouhé hradby. Na severní akropoli probíhají archeologické výzkumy a patrně dojde postupně i k částečné rekonstrukci jedné brány. Jižní akropole byla již v minulosti využita ke stavbě kláštera, do jehož zdiva je zahrnuta i jedna původní věž. Na kole jsou obě akropole dobře přístupné po asfaltce vedoucí od severu.
Jedete-li po pobřeží na sever narazíte na konci města na poházené bloky kyklopského zdiva – jsou to pozůstatky hradeb, které vadily při stavbě komunikace. Tyhle se alespoň zachovaly. Většina ostatních posloužila jako zdroj stavebního kamene pro pozdější stavby. Vlastní město s přístavem bylo postupem věků zcela přestavěno a archeologové dnes zachycují jen drobty z původních staveb. V každém případě mělo antické Sami rozlohu možná i větší než současné město. Přístav byl o poznání méně výhodný než na Ithace – mělká zátoka neposkytuje dostatečnou ochranu. Staří obyvatelé a námořníci to museli řešit asi stavebně...

Středověký klášter vestavěný do starověkého opevnění.

Oprava brány na akropoli. Dnešná zedníci mají se starověkýni bloky zjevně problémy...

Druhé dobře přístupné a návštěvy hodné je Krini. Leží na rozsáhlém pahorku s několika vrcholy východně od dnešní metropole ostrova – Agrostoli. Zvedá se přímo nad závěrem zátoky, v místech kde byl ideální, chráněný přístav. Najdeme zde i informační tabuli. Do rozvalin však vede jen zarostlá pěšinka. Snadnější je přístup od severu, kdy ze vsi Rozata dojedete to rozvalin pohodlně na kole. Dostanete se přímo k hlavní bráně. A není to brána ledajaká - byla vpravdě obřích rozměrů. Chránily ji tři věže, dvě po stranách, jedna uprostřed – možná tam byl zaveden jednosměrný provoz..... Od brána se na obě strany rozbíhají hradby. Levá část byla v délce několika set metrů odlesněna a proto je dobře vidět a dá se pěkně fotit. V okolí brány je hradba stavěna technikou polygonálního zdiva. Potom najednou stavitelé změnili styl a přešli na čtyřúhelníkové bloky. Některé bloky zdiva jsou skutečně impozantní. Průměrná velikost je tak kolem 1 m krychlového!

Bloky kyklopského zdiva jsou skutečně impozantní.

Změna stylu z polygonálního na obdélníkové.

Výhodou takového zdiva je, že ho není třeba spojovat maltou. Drží i tak dobře. Ani častá zemětřesení ho nezboří – i když možná způsobilo vysunutí některých bloků. Na vyklestěné části hradby jsou dobře patrné i pravidelně se střídající bašty. Ty vystupují před linii zdi, aby bylo možné efektivně bránit vlastní úseky hradeb. Toto severní opevnění Krini patří k tomu nejzachovalejšímu, které jsem zatím na Jónských ostrovech viděl.

Hradba se táhne do nedohledna. Město bylo skutečně velké.<

Na počátku středověku byla sídelní funkce přenesena na hrad Aghios Georgois a v 18 století konečně do dnešní Agropoli, do blízkosti původního starověkého města.

Abych si rozšířil obzory a utřídil pojmy, vypravil jsem se do archeologického muzea do Agrostoli. Čekalo mne však zklamání. Vystaveny a popsány jsou zde prakticky jen nálezy z hrobů. Obrovská města s mnohalikometrovými hradbami, jakoby neexistovala....

A tak jediní, kdo mají úplně jasno jsou Ithačané. Ti o svém rodákovi nepochybují a důkazem je i busta ve Stavrosu.

Busta Odyssea ve Stavrosu.

Ithacká mince s portrétem vládce - možná zrovna Odyssea.

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: