|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Duben 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | |||||
(Zpět na seznam reportáží)
Objevte KampániiKraj kolem Neapole na pobřeží Tyrhénského moře je obýván temperamentním obyvatelstvem, o němž někteří badatelé pochybují, zda jsou to vůbec Italové. Území bylo už ve starověku kolonizováno Řeky i Etrusky ale žili zde i původní kmeny. Později ho připojili Římané ke své říši. V Neapolitáncích se tak nejspíše soustředil temperament všech těchto národů. Něco podobného platí i o přírodních a uměleckých krásách. Okolí Neapolského zálivu patří k tomu nejlepšímu, co příroda v Itálii vytvořila. Jako by nestačily romantické vápencové srázy s vrcholky vysoko přes 1000m, tady k tomu přistupují i sopky s majestátním Vesuvem v pozadí. Nehledejte však opuštěná zákoutí. Celí břeh je hustě obydlen, protože tak krásné a bohaté území nemohli lidé nechat ladem. Městečka se tísní na svazích a kolem nich se rozkládají vinice a citrusové sady až vysoko do hor, jejichž vrcholky jsou často v mracích. Náš zájezd nevede přímo do Neapolského zálivu – tam je pro cyklistu přece jen příliš rušno. Vybrali jsme pro vás letovisko Paestum na pomezí mezi národním parkem Cilento a Amalfiánským pobřežím. Obojí patří k turistickým pojmům. Costiera Amalfitana mezi Sorentem a Salernem nabízí tolik zajímavostí, že bychom na jejich poznání potřebovali celý týden. V Amalfi vznikla první námořní republika ranného středověku, v Salernu zase jedna z nejstarších univerzit. Zdejší stavby už jasně dokazují vliv arabské architektury, přinesené sem normanskými vládci ze Sicilie. Jižněji ležící Cilento je jeden z největších národních parků Itálie. Zahrnuje jak divoké pobřeží, tak romantické hornaté vnitrozemí. Zde už je návštěvníků o poznání méně, proto můžeme přírodní krásy vychutnat v klidu. Ani samotné Paestum není jen tak ledajaké – krajina je sice plochá, ale právě to vedlo starověké národy k její kolonizaci a založení města Poseidonia. V jeho zbytcích obklopených mohutnými, několik kilometrů dlouhými hradbami z kyklopského zdiva, najdeme i největší stojící dórské chrámy celé pevninské Itálie. V jižněji ležícím městě Elea působila dokonce jedna z nejvýznamnějších filosofických a lékařských škol antického světa.
Ubytování v moderních apartmánech v letovisku Licinella umožní jak koupání, tak hvězdicové výlety s podporou autobusu v širokém okolí.
Capacio – dnes velká vesnice na svazích hory Soprano. Je to typická ukázka přemísťování osídlení s ohledem na politickou situaci. Starověké Paestum se rozkládalo v otevřené krajině na břehu moře. O jeho bezpečnost se staraly mohutné hradby a silná posádka. V době stěhování národů zpustošily barbarské kmeny Itálii a staré ekonomické vazby se rozpadly. Obyvatele decimovali saracénští piráti a epidemie. Rozlehlé město už nebylo bránitelné. Zbytek obyvatel se přestěhoval na 4 km vzdálený kopec. Lidé se museli uskrovnit. Po antickém přepychu a pohodlí nastoupil středověký asketický život. Z antického polis – město se stalo castrum – hrad. Městečko stísněné pod hradem zdaleka nevyužívalo antické vymoženosti bydlení a hygieny, ale bylo zde bezpečno. Tato lokalita, nazývaná Capacio Vechio, leží nad poutním kostelem Madona del Granato a tvoří dominantu kraje. V normanské době se ovšem obyvatelé přidali na stranu spiklenců proti králi a ten město i s hradem zničil. Lidé se tak opět stěhovali - už do dnešního Capacia jen 4 km jižněji. To nebylo opevněné, ale jeho výstavnost ukazuje, že zde žilo hodně bohatých lidí, z nichž mnozí byli nejspíše urozeného původu. Honosné portály paláců bychom hledali spíše ve významných městech a ne v horské vesnici.
Vesuv – snad nejznámější sopka Itálie. O jeho „reklamu“ se postaraly ničivé erupce, z nichž nejznámnější zničila roku 79 Pompeje a Herkulaneum. Obyvatelé se ale nepoučili a jejich domy se stále šplhají na svahy dřímajícího obra. Turisty je Vesuv přímo přesycen. Většina využívá přístupovou silnici od západu z Herkulánea. Vyjede tam i autobus a z parkoviště se po krátkém výstupu dostanete až ke kráteru. V masivu je vyznačena celá řada turistických cest – ty jsou však uzavřené pro volný pohyb. Nezbývá tak, než putovat v zástupu turistů. Druhá, možná romantičtější cesta vede z jihu od Pompejí. Terénní auta vás vyvezou po horské silničce vysoko do hor a následuje výstup s průvodcem ke kráteru. Tato trasa je vhodnější pro vážnější zájemce o krásy vulkanického masivu. Po této jižní silnici je zakázáno jet na kole a ani pěšky se tam nesmí. Celý národní park Vesuvio je z této strany oplocen.
Pobřežní komunikace po Costiera Amalfitana je sice hodně frekventovaná, ale cyklista je tady přesto králem! Může si zastavit, kde chce a kochat se jak dlouho chce. Projel jsem pobřeží již dříve autem, ale s dojmy získanými jízdou na kole se to nedá srovnat! Možná i proto považovali účastníci tento výlet za vyvrcholení zájezdu.
Ravello – Koncentrace měst na pobřeží mezi Amalfi a Salerno je tak velká, že se některá města musela usadit vysoko v horách. Bylo to výhodné i z důvodu obrany. Vždyť samotné Amalfi bylo dvakrát vypleněno pisánskými vojsky. Proto možná vzniklo Ravello – středověký klenot vysoko nad mořem. Vystoupáte 5 km po horské silnici a stanete jen 500m vzdušnou čarou od pobřeží. Kromě románského dómu s úžasnou kazatelnou zdobenou v arabském stylu, zde najdeme jeden z nejkrásnějších paláců středověké Itálie – Villa Rufolo. Palác byl budován od 13. století v arabském stylu. V jeho okolí vznikla jedna z nejkrásnějších zahrad Středomoří. Kromě parkových úprav je odtud pohádkový výhled. (těm, co šetří na vstupném musím připomenout, že odjinud z celého Ravella výhled není....). Ne nadarmo inspirovala zahrada známého romantika Richarda Wágnera k jeho dílu Parsifal.
Salerno je rušné přístavní město, kterému je lepší se vyhnout. Je zde sice krásná katedrála, historická univerzita a několik romantických uliček. Starý ráz města ale setřelo velké poškození města za 2. svět. války, kdy se zde vylodili v roce 1943 spojenci. Následný hospodářský a ekonomický rozvoj to zpečetil.
Do Trentinary jsem původně nechtěl ani zajíždět. Při pohledu od severu vypadala jako nezajímavá vesnice s nově postavenými domky. Nakonec jsem do ní vjel a byl příjemně překvapen. Spleť středověkých uliček vede na okraj srázu, odkud jsou úžasné výhledy na krajinu Cilenta. Najdeme tu i starý byzantský kostelík a zbytky hradu prorostlé pozdější zástavbou. Když k tomu přidáme nové hladké dláždění, jako stvořené pro jízdu na kole a prakticky žádné turisty, je to ráj pro cyklisty.
Na pobřeží Cilenta je bezpočet přírodních krás. Některé poznáme jen z lodi. Je tu i několik hezkých měst. Jejich kouzlo spočívá v omšelých starých domech a palácích a v malém množství návštěvníků. Nejhezčí je Pisciotta, která má tak malé náměstíčko, že se na něm sotva otočil náš mikrobus, když zjistil, že dál už se nedá ani projet. A cyklista opět vyhrává...
Nezapomínejte na detaily. Holubníky – zajímavý architektonický prvek místních staveb. Připomínají spíše obranné věže. Dveře s klepadly navozují zas atmosféru starých časů.
Prostě v Kampánii si najde každý to svoje....
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
