|
(Zpět na seznam reportáží)
05.05.08 Petr Mikota, Mirek ČermákLaponsko 2008
Dubnový zájez do severního Finska se letos mimořádně vydařil. Byly totiž ideální podmínky: mrazík (-10 až – 25) prašan a většinou jasno. Trasa národním parkem Urho Kekkonen uspokojí každého běžkaře. Všichni účastníci po osm dní zapomněli na všechny starosti a cele se oddali polární nádheře.
Nebudu to zbytečně omílat a cituji z dopisu jednoho účastníka, který měl to štěstí / smůlu, že se zúčastnil i navazujícího průzkumného programu.
Tak po týdnu v českém dolíku vzpominám na finské zážitky. Tělo dostalo zabrat jako nikdy. Petr je fakt nezmar a jeho touha objevovat nové, je nekonečná. První týden v Urhovi proběhl celkem v klidu a když se svaly unavily, sauna na Luirojärvi byla všelék. Druhé sauně na trase, tuším na Portikoski, chyběla kamna. třetí je Anterinmuka a čtvrtá je asi Tahvontupa, což je srub navíc oproti trase z propagačního DVD. Zajimavá trasa pro mě by byla "Sauny parku Urho K."
Druhý týden měl tři části. Všechny měly své kouzlo.
První - významná sámská místav okolí Inari - museum, kostel, ostrov boha Ukona, pohřební ostrovy.
Druhá - sruby mezi Sevetijärvi a Nuorgamem - to bylo skvěle vymyšlené, tři dny bez valníku s výstupem na 435m vysokou Tsuomasvaru s výhledem na všechny strany. A Petr zde dosahoval každým krokem nový rekord směrem k severu.
Třeti - norská - zlatý hřeb, jeden den 50km tam, druhy den 30km k moři (Nejdenskému fjordu) a třetí den 50km zpět. Tady díky za lekci ve smyslu - Co sis nadrobil, to si sněz. Fakt díky, človek ani neví, co vydrží. Výkony to nejsou převratné, ale kdyby mě -kancelářské myši- někdo řekl, že to ujdu i s valníkem, tak si řeknu, to je blázen.
Nakonec jsem opravdu prolítl za 1,5hod. v centru Helsinek Senátni náměstí a okolí. Tam má člověk pocit, že to v tom Finsku opravdu funguje, že jsou o velký kus dál než my.
Na zájezd budu rád vzpominat a to i díky ostatníim fajn spolulyžníkům.
Hned odpovím na některé myšlenky:
Na Anterimuku jsme nezajížděli, vzhledem k času (letos byla cesta o den kratší než obvykle). Příště zase prodloužíme pobyt o jeden den, aby bylo víc času.
Z průzkumné cesty vychází nová trasa, kterou zařadíme na příští rok: Má zatím pracovní název: Cesta k severu“ a na 200 km absolvujeme přejezd po trase Inari – Sevettijärvi – Nuorgam. Cesta povede krajinou tisíců jezer až do nejsevernějšího cípu Finska. Po celé trase jsou neplacené sruby.
Cesta k moři do Nejdenu je možná jako alternativní trasa Inari – Sevettijärvi – Näätämo – Nejden. Na této trase je ovšem nutno přespat min. 3 noci v placených chatách.
Při průzkumné cestě jsme za týden najeli 300 km. Možná se to zdá hodně ale v téhle placaté jezernaté krajině to jede samo. A i když se to podle mapy nezdá, jsou tu i kopečky a pořád je proto na co koukat.
Z Mirkova dopisu také plyne, že i krátká návštěva Helsinek během přestupu, je přínosná.
Norsko finská hranice
Nejdenský fjord za odlivu
... a nebo přes tvůj facebook profil:
|
|