|
(Zpět na seznam reportáží)
10.03.00 Jiří LoudaHonzo, nikdy nezapomeneme.
Kdo se bojí, nemá v lásce les,
kdo se bojí, nepoleze do skal.
Ty jsi po nich stoupal do nebes,
změkla žula, stoletý led roztál.
Když za lože zvolíš věčný led,
když navždycky ztichneš v jeho stisku,
pohoří nad tebou zvedne hřbet
v nejpevnějším ze všech obelisků. . .
Vladimír Vysockij
Vážení přátelé, kamarádi
Rozum stále nechce brát - nechce a nechce se pořád uvěřit. Honza Vodrážka - Wavok se vydal na svou cestu poslední a nejdelší.
V pátek 25. února 2000 krátce po poledni se Honza smrtelně zranil v oblasti sedla Reschen na sjezdové trati v italském středisku Schöneben - Val Venosta. K tragedii došlo za ideálních podmínek, beze svědků, těžko vysvětlitelným přímým nárazem do stromu. Úvah a hypotéz o příčině může být nespočet. Jisté je, že k tragedii vedl neskutečný souhrn tisíců střípků negativních okolností a štěstěna se tentokrát otočila k Honzovi zcela zády. A nám zbývá jen tiše vzpomínat ...
K Honzově památce se připravuje řada různých sportovních akcí. Na Honzu si totiž děláme nárok všichni : orienťáci, lyžaři, vodáci, turisté i účastníci jeho zájezdů a toulek po světě. Ano, vypadá to, že Honza svou povahou a kamarádstvím a klukovskými nápady patřil všem, ale ve skutečnosti patřil především svým klukům a Vendulce.
Chcete-li si zavzpomínat na kluky, kteří zůstali v horách, pojeďte s námi letos na svítání na šumavský Boubín. (Termín: 12.10. - 13.10. 2002)
Komentáře k článku:
... a nebo přes tvůj facebook profil:
|
|