|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Květen 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | ||
| 6 | 7 | 8 | 9 | 10 | 11 | 12 |
| 13 | 14 | 15 | 16 | 17 | 18 | 19 |
| 20 | 21 | 22 | 23 | 24 | 25 | 26 |
| 27 | 28 | 29 | 30 | 31 | ||
(Zpět na seznam reportáží)
Za zlatokopy do LemmenjokiNejvětší finský národní park se rozkládá v povodí řeky Lemmenjoki, která mu dala jméno. Nachází se na severu země západně od jezera Inari a rozprostírá se až k norské hranici. Jeho centrální část tvoří zvlněná horská krajina s oblými hřbety a hluboce zaříznutými dolinami. Kolem této vrchoviny se rozprostírá plochý bažinatý kraj. Zlato zde bylo nalezeno krátce po druhé světové válce a koncem 40 let prožíval kraj zlatou horečku srovnatelnou s jinými světovými nalezišti. Potom vlna nadšení opadla. Zlato zde však je stále a zlatokopové se vracejí. Když jsme plánovali cestu, věděli jsme z průvodců, že zde najdeme místa, kde pár nadšenců zkouší rýžovat zlato. Přesto nás skutečnost překvapila. První zlatokopecká osada v dolině Morgamoja odpovídala našim romantickým představám. Chatrče pokryté drny a rašelinou, hrázky na potoce a zbytky kamenných regulací z dob zlaté horečky. Tehdy také vznikla osada Morgamoja. Bývala tu hospoda a dokonce pošta. Dnes je zde turistická chata – nejhezčí v celém parku. Z dob minulých stojí ještě skladiště na kuřích nožkách a sklípek ve skále. Nad Morgamojou začínají rozsáhlé planiny. Po několika kilometrech nás upoutá zvláštní úkaz. Na zasněžené pláni v dáli vidíme několik špičatých kopečků. Není na nich sníh. V okolí se všímáme malých domků, či spíše chatek. Jedeme blíže a zjišťujeme, že před námi se ježí skupina sejpů. Zatím jsme je znali ze Šumavy, kde ale těžba skončila již před staletími. Tady se ale rejžuje dnes. Technika pokročila a tak místo dřevěných korýtek najdeme nerezové žlaby. A místo lopaty zde stojí nefalšovaný bagr Hyunday. Aby se z vybagrovaného štěrku snáze vyřadily větší kameny najdeme i motorové bubnové separátory. Postupně nacházíme v náhorní oblasti desítky malých osad i osamocených klaimů. Jmenují se např. Márten, Isola, Tivoli a jejich majitelé jako Kela Jukka, Salonen Pekka nebo Minni Reijo zde v letní sezóně zkouší štěstí. Finové povýšili rýžování zlata na národní tradici a proto ji tolerují i v jinak přísně chráněné oblasti národního parku. Na plošině jsou dokonce dvě horská polní letiště. V létě se to tu turisty asi hemží. My, kteří jsme po léta masírováni nařízeními našich správ národních parků, jen žasneme, když na bílých pláních nacházíme desítky poházených sudů s pohonnými hmotami. Září novotou a pestrými barvami. Není divu. Byly přivezeny právě teď. Zima pomalu končí. Je nutno zásobit klaim na letní sezónu. Musí se to provést, dokud je sníh. Co se nepřiveze na saních, to už se v létě přes jezera a močály nedostane. Doufejme, že až sníh sleze, přijdou zlatokopové a uklidí do barevné dopuštění, aby se vrátilo alespoň zdání původní romantiky. Na podzim klaimy zase osiří. Zlatokop zamkne chatrč, a s koženým váčkem obsahujícím zlatý písek a možná i nějaký ten nuget sejde do údolí.
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
