Login:
Heslo: ?
(zapomenuté heslo) ?
CK Loudatour
O NÁS PRůVODCI PůJČÍME PARTNEŘI NOVINKY PDF KATALOGY VOLNÁ MÍSTA GALERIE FILMY REPORTÁŽE
CK LOUDATOUR
Smlouva | Certifikát | GDPR osobní údaje | Povinné informace | Jak objednat |

Cykloturistika víkendy

Cykloturistika

Turistika

Trekové trasy

Vyber zájezd jinak ...

Březen 2024
Po-tStLtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
(Zpět na seznam reportáží)

22.02.14 Petr Mikota

Málo sněhu, hodně objevů.


Letošní běžkařský zájezd do Orlických hor byl trochu jiný. Poznamenal ho kritický nedostatek sněhu. Když jsme přijeli do Červenovodského sedla, odkud měla začínat první etapa, nebyl tam žádný sníh. Operativně jsme změnili program a popojeli do nedalekého střediska Dolní Morava. Tam sice také nebylo nic, ale jezdila odtud lanovka na Slamník, kde nás překvapila pravá zimní pohádka. Sněhu sice také nebylo mnoho, ale byl nový a kvalitní.

Po neznačené vrstevnicové cestě jedeme na sever a zvolna klesáme do údolí Moravy. Tam je chládek a sníh se drží až hluboko do údolí. Tam kde končí, začínají naopak informační tabule naučné stezky. Zatímco při dobrém sněhu běžkař jede s větrem o závod a nic nečte, tak když musí pěšky, má čas a dozví se mnoho zajímavého. Třeba, že v údolí jsou krasové jeskyně zvané Tvarožné díry“. Netušili jsme, že v masivu Kralického Sněžníku se vyskytují vápence! O kus dál se zase píše, že v minulosti tvořila hranici mezi Čechami a Moravou v tomto místě právě řeka Morava. V roce 1960 při administrativní úpravě se hranice posunula na hřeben Podbělky a Moravané přišli nejen o pramen Moravy ale i o kus jejího horního toku.
Více o trojmezích

Vracíme se trochu neradi do Orlických hor a cestou si prohlížíme romantickou soutěsku Divoké Orlice – Zemskou bránu a zachráněný poutní kostel v Neratově. Zřícenina kostela byla péčí občanského sdružení zastřešena moderní prosklenou střechou, která vytváří uvnitř úžasnou atmosféru, vhodnou k rozjímání. Průčelí s dvojicí věží je již jako nové a dokončuje se již jen schodiště, které bylo v minulosti (když byl kostel určen k postupné likvidaci) přemístěno do zámečku Skály.

Naší základnou pro pobyt je hotel Kunštát v Orlickém Záhoří. Název obce je novodobý. V minulosti zde bylo několik samostatných osad – jedna se jmenovala právě Kunštát. Ves leží v údolí Divoké Orlice, která tvoří hranici s Polskem. Za hranicí je území zvané Kladsko. Jako samostatný celek bylo dlouhá staletí součástí českého státu. Teprve v toce 1742 ho získalo Prusko. S novým vládcem přišla i nová víra – Prusko bylo protestantské, Čechy katolické – řeka tvořila i náboženskou hranici a zřejmě proto byl v Kunštátu postaven nový kostel. Na hřbitově najdeme řadu kvalitních náhrobků s mnoha sochami. V okolí žilo několik tisíc obyvatel německé národnosti. Dnes je zde pár set lidí. Je to kraj za horami – na konci světa – ale v krásné přírodě.
Poloha na hranici se nám hodí. Když není sníh zde, dojedeme si za ním zase na Sněžník. Vezmeme to přes Kladsko na jeho severní hřeben. Hora se z této strany jmenuje Kladský Sněžník. Vystupujeme v sedle Puchaczovka. Je sice ve výšce 900m.n.m., ale po sněhu ani památky. Až po 3 km chůze na Zmijovej Polaně (1050m) obouváme běžky, ale jde to stále ztuha a skluznice úpí. Potkáváme i cyklistu.

V okolí chaty na Sniežniku (1200m) jsou už podmínky docela dobré. Přesto téměř všichni vystupujeme na vrchol bez lyží – je to docela do kopce a dolu by byl problém. Procházíme kolem trojmezního bodu s charakteristickým mezníkem a fotíme se na vrcholové skalce. Viditelnost je vynikající. Potom hurá do chaty na oběd. Je příjemné, že v chatě lze v oddělené místnosti konzumovat vlastní jídlo a nevyženou vás ven. Na obrazech a tabulích se seznamujeme s místní historií. Opakovaně se setkáváme s osobností Mariany Oranžské (1810 – 1883), dcery nizozemského krále a pruské princezny. Po matce zdědila rozsáhlé statky ve Slezsku. Byla neobyčejně pokroková a podnikavá a podporovala rozvoj hospodářství v celém kraji. Proto jí říkali „Dobrá paní“.

Od chaty úbočím Malého Sněžníku vede příjemná dobře vysněžená stopa po hraničním hřebenu k jihu. Jakmile ale klesneme, zase začínáme drhnout a sjezd do lázeňského Medzygorze se opět mění v pochod. Klimatické lázně založila v polovině 19. století opět zmíněná Mariana Oranžská. Jsou zde romantické lázeňské domy, dva kostely a vysoký vodopád.

Ani cesta do hotelu přes Kladsko není bez zajímavostí – zejména opevněné královské město Bystřice Kladská by si zasloužilo delší návštěvu. Ne náhodou má ve znaku českého lva.

Poslední den ráno se přece jen vydáme do Orlických hor. Ale pěšky. Je mlha a tak jdeme ze sedla Šerlichu rovnou do chaty. Byla postavena roku 1925 Klubem českých turistů na podporu české turistiky v této poněmčené končině. A proto ji pojmenovali po presidentovi Masarykovi a odhalili mu zde i bustu. To byla ovšem pro Němce výzva a ti si postavili kousek od ní za hranicí (tenkrát tu bylo Německo) svoji chatu pojmenovanou celkem logicky po německém presidentovi Hindenburgbaude. Češi ji ale posměšně říkali „Trucbaude“. Po obsazení Sudet přejmenovali Masaryčku na Hitlerbaude. Po válce se vrátilo jméno i presidentova busta. V padesátých letech se z chaty tiše stala neosobní „Chata ČSTV na Šerlichu“. Dnes je Masarykovo jméno i busta zase na svém místě. Na tomto případu je vidět, že pojmenovávat po lidech je ošidné – proč to nemohla výt prostě „Chata Šerlich“? Uvnitř kromě občerstvení se věnujeme prohlídce známých řezbářských prací Josefa Kubíčka: masivní sloup, na němž je z jedné strany znak Hradce Králové (lev s písmenem G) a z druhé strany Strom života se znakem KČST. Pod stropem trůní basreliéf vousatého horala od Ludvíka Goebela z r. 1941 - dodatečně v něm byl rozpoznán Rampušák – dobrý duch hor, zdejší Krakonoš. Poblíž chaty se má nacházet starý hraniční mezník z roku 1636. Jdeme ho hledat. Podle kuchaře z chaty jsou dokonce dva, ale kousek za hranicí. Jsou to ale kopie, ty pravé najdete v muzeu v Deštném.

Po hodince pochodu stojíme na vrcholu Vrchmezí. Je to nejvyšší kopec této části hřebene a současně i polské části Orlických hor, není proto divu, že polsky se jmenuje Orlica. A protože dříve zde žili Němci, má i německý název – Hohe Mense. Trojí národnost kopce vyjadřuje pomník z roku 2012 ve tvaru trojbokého jehlanu. Na jeho třech stěnách jsou navíc zapsána jména tří významných návštěvníků. Roku 1797 - císař Josef II, 1800 - americký velvyslanec v Prusku a pozdější šestý prezident Spojených států amerických John Quincy Adams, 1826 - hudební skladatel Fryderyk Chopin. To jistě potěší každého dalšího návštěvníka.

Na závěr naší cesty ještě zběžně prohlédneme kostel v Deštném. Neobvyklý půdorys se dvěma na koso postavenými věžemi v průčelí a symetricky na bocích presbytáře obdobné trojboké výstupky. Inu Deštné si přálo skutečně něco extra a nešetřilo na staviteli – údajně je to Santini.

Zmoženi objevy usedáme do autobusu a opouštíme nezasněžené Orlické hory, s tím, že se sem příští rok musíme vydat znovu. Snad bude více sněhu.

Takhle to tu vypadá, když je dost sněhu: Orlické hory 2012.

 Přidej komentář k tomuto článku: 
Autor
opiš čísla z obrázku
Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil:


Kde nás najdete? Mikulášské náměstí 10, 326 00 Plzeň - E-mail: CK@Loudatour.cz
tel: +420 377 226 068 nebo +420 377 221 966 nebo 739 046 606; mobil +420 603 879 725

webhosting: hostitel: FORPSI TOPlist ověřeno: Valid HTML 4.01 Transitional
design: Jan Nágr programming: Čestmír Kašpar
© 1999-2017 CK Loudatour s.r.o