Let do Lukly

A jak jsme to viděli my?

... noc byla krátká, ráno vstáváme již v pět hodin, hektické přebalení věcí, nepotřebné necháváme v depozitu na hotelu v Káthmándú. Recepční zvedá roletu hotelových dveří, ovane nás vlahý dech ulice. Zatím je venku naprosto klid, rolety všech sousedních obchůdků v jinak rušné turistické čtvrti Thamel jsou ještě staženy a ulice takto vypadá naprosto odlišně než večer před pár hodinami. Domluvený taxík přijede s mírným zpožděním, ale i samotný hlavní organizátor Bali na své motorce si dá chvíli na čas. Ten se tu měří tak nějak jinak. Hlavně mi předá zpáteční letenky do Lukly, trekařské průkazy a odměny pro šerpy, ze kterých si ale nemalou část nechává pro sebe za „zprostředkování služby“. Doprava je v tuto dobu ještě téměř nulová a tak v klidu projedeme hrbolatými ulicemi města na městský okruh a na „domestic“ airport, který je v bezprostředním sousedství toho mezinárodního.

Kolem letiště je již rušněji, létá se tu od rozednění, v horách se musí piloti spolehnout jen na svůj um a oči, žádné autopiloty tu požít nelze. Asi před 14 dny se tu hned po startu zřítilo malé vrtulové letadlo, když nabralo do vrtule nějakého dravce. Nikdo z 19 lidí nepřežil. Takové střety nelze nikdy vyloučit. Vnitrostátní letecká doprava spojuje hlavní město s důležitými nástupy do horských oblastí, kam není kromě pěší stezky jiný přístup. Ještě dnes jsou některá letiště pouze travnaté plochy. Naštěstí naše destinace, runway v Lukle, má již pár let asfaltový povrh. Zařazujeme se s našimi batohy do dlouhého zástupu, pomalu se sunoucího k odbavovací budově. Bali, který nás má provést tímto letištěm, nám opět vezme letenky a pasy, pak nám je zas vrátí, aby si je po chvíli zas vybral, a tak jen přilije do ohně již tak všeobklopujícího zmatku. Byli jsme však dopředu informováni, že letištní řád, existuje-li vůbec nějaký, my stejně nepochopíme. Necháváme to plně na Balim, má to ostatně dobře zaplacené. Mnohým nepřipraveným skupinkám se stává, že tráví v tomto zmatku spoustu hodin a někdy i dnů, aniž by měly nějakou naději na odlet. Navíc, jak již jsem zmínil, je nutné k letu dobré počasí a to hlavně v místě přistání v horách. Zatím postupujeme sice pomalu, ale jasně k cíli. Protáhneme se předběžnou kontrolou pasů a letenek a dostáváme se dovnitř budovy. Zde je asi pět stánků pěti různých leteckých společností, které vnitrostátní leteckou dopravu zajišťují. Nezjistili jsme, je-li v jejich službách nějaký rozdíl. Asi je to ale jedno. V této fázi Bali začíná jednat s nějakým hbitým, energickým bossem v černé kožené bundě, který tu bude patrně pro nás klíčová postava. Řekl bych, že je to nějaký náhončí, který vybírá úplatky pro šéfy leteckých společností, kteří určují, jaká skupina jakým letadlem poletí. Náš muž v kožené bundě od nás opět bere letenky a protlačuje nás k odbavovacímu pultu. Očividně ale kmitá mezi více skupinami. Stojíme již tváří v tvář uniformám, jejichž nositelé se tváří důležitě a ještě důležitěji váží naše zavazadla. Nejprve se zbavíme velkých batohů, potom nás donutí ještě převážit naše příruční zavazadla. Povely si často protiřečí, je tu víc bossů, každý chce mít svou pravdu. Konečně procházíme do odletové haly. Bali mi jen stručně řekne, že potřebuje 4500 NPR pro muže v kožené bundě za nadváhu. Je to necelá tisícovka na skupinu, co můžeme dělat. Dávám mu ve spěchu bankovky, vezme si jen 4000 NPR, že prý to musí stačit. Kde ale tyto peníze ve finále skončili, netuším. Máme čekat, tak čekáme. V odletové hale je již větší klid, jsou tu automaty na kávu, i nějaký stánek s občerstvením, tak doháníme snídani. Na tabuli s odlety občas naskočí nějaká informace, ale stejně nevíme ani číslo letu. Začínám být trochu nervní, Bali nikde. Asi po půl hodině se ale Bali opravdu objeví, ještě mi vrátí peníze na vstup do NP Sagarmatha a rychle nás vyvádí přes ozbrojenou stráž na plochu k malému letadélku společnosti Nepali Airlines, kde se s námi dojemně loučí, jako by nás již neměl v životě vidět. Začínám věřit, že letíme. Je 7:30.

Nad schůdky nás vítá do letadla krásná snědá letuška ve zdobených dlouhých šatech, tak nějak sem mezi horaly a ušmudlaný letištní personál jakoby nepatří. Dává nám cucavé bonbónky, aby nám nezalehaly uši. Moje hůlky se jí ale nelíbí, nechává si je vzadu ve svém prostoru, abych asi s nimi neunesl letadlo někam do Číny. Kromě nás devíti s námi poletí ještě mladá dvojice asi ze Španělska a za mnou sedí i nějací Korejci, celkem asi 15 pasažérů, dva piloti a ona letuška. Pomalu rolujeme letištěm. Piloti zatopí pod kotlem, otáčky rostou, motory řvou, letadlo poskakuje po dráze a celé se chvěje. Je to trochu jiné než start boeingem. Tak nějak mimochodem se koukám, zda kolem nás nekrouží zase nějaký orel sebevrah. To ale se již odlepíme od plochy a kromě burácení motoru se již vše uklidní a pod námi se odvíjí hustě obydlená krajina káthmándské kotliny, aby za pár minut chaloupky vystřídala terasovitá políčka na strmých svazích pahorkatiny. Míra v euforii otevírá plechovku piva, ale je důrazně upozorněn, že je zakázané za letu pít. Co s tím ale má nyní dělat? Letíme na východ proti vycházejícímu slunci, tak toho na obzoru zatím moc nevidíme. Pod námi se zaklikatí několikrát vyschlá řečiště, hluboké rokliny střídají zalesněné hřebeny, nad nimiž se přenášíme ve výšce jen několik desítek metrů. Na severu se nám již začínají přibližovat bílé ostré hřebeny Himaláje.

Proletíme lehkým obláčkem přes poslední hřeben a pod námi se zjeví hluboké údolí řeky Dudh Koshi. Letadlo rychle klesá a rovná se do směru očekávaného letiště. To již je před námi vidět na protějším svahu vesnice rozdělená uzoučkým černým proužkem, naším místem přistání. Pilot rovná nos letadla na osu runwaye a sklopením letadla se dostává na hladinu plochy, aby mohl využít co nejdelší dráhu na brzdění. Dráha se velmi rychle blíží, ale piloti to mají v ruce, vždyť to létají někdy i třikrát denně. Po bezpečném přistání na asfalt letadlo vyjede setrvačností za potlesku cestujících na horní konec dráhy a zahne s námi na malé parkoviště, kam se vejdou asi čtyři až pět strojů. Letištní budova je menší než na plzeňském autobusovém nádraží. Letuška se s námi loučí klasickým „namasté“ a neodmyslitelným upřímným úsměvem.

Venku nás čeká čistý vzduch a naprosto odlišný svět. Začíná tak trochu jiný zájezd ....

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: