Nurágy – pravěké sardinské tvrze

Nevynořily se z temnot věků nenadále. Jejich vývoj i architektura je podrobně prozkoumána. V počátečním období (17. – 18. stol. př.n.l.) vznikaly tzv. protonuragy. Jsou to stavby, které se v důležitých ukazatelích liší od klasických nurágů. Půdorys je nepravidelný. Uvnitř není velký okrouhlý prostor, typický pro nurágy, ale najdeme zde jednu nebo více chodbiček a ojedinělé malé komory, kryté nepravou klenbou. Dosahují výšek do 10 m. V těchto stavbách, pro něž je charakteristické pozoruhodné množství zdiva, byly využitelné jen malé, těsné části. Platforma na horní terase potom byla funkční a tento obytný prostor byl zastřešen dřevěnou střechou. Doposud bylo nalezeno kolem 300 protonurágů.

Vlevo půdorysy tholos nurágů, vpravo nurágové komplexy.

Tyto stavby často připomínají podobné pravěké stavby jiných kultur. Na Sardinii však jejich tvůrci šli dál. Opustili neforemné hromady a počali tvořit elegantní díla s velkým důrazem na symetrii.
Od 16. stol.př.n.l. se objevují vyspělejší stavby nazývané podle analogie s egejskými stavbami „tholos nuragy“. Podle posledního odhadu jich bylo kolem 6500. Velká část byla zničena nebo poškozena zejména v posledních 150 letech. Zhoubné byly zejména dvě příčiny: Zákon „ohrazování“ v polovině 19. stol., kdy bylo nařízeno budovat oplocení pozemků a dále rozvoj silniční sítě. V obou případech posloužily pravěké stavby jako zdroj stavebního materiálu. Do současné doby se jich přesto zachovaly stovky.
Nurág je v nejednodušší podobě věž tvaru komolého kužele, postavená z velkých bloků bez použití malty tj nasucho. Dosahují výšky až 20m. Řádkování zdiva je více či méně pravidelné. Kameny jsou často opracované. Zejména v horní části věže jsou kameny pečlivě opracovány. Perfektní zaklínování elementů přispívalo k vysoké stabilitě. Cimbuří věží bylo osazeno konzolami nesoucími přečnívající parapet. Povrch byl zřejmě pokryt vrstvou hlíny aby nebylo možné spárami vylézt po zdi. Původní podobu nurágů známe díky dochovaným kamenným modelům. Vnitřní prostory jsou rozměrnější než u protonurágů. Nachází se zde jedna nebo více prostor krytých nepravou klenbou. Stavba má vnější a vnitřní líc z větších kamenů a vnitřek je vyplněn menšími kameny. Vstup do věže je téměř vždy v úrovni země, jen výjimečně je vyvýšen. Většinou je orientován k jihu. Nebyly nalezeny stopy po dveřích, které byly pravděpodobně dřevěné, i když se připouští i možnost kamenných. Vchod vedl kratší chodbičkou do přízemní prostory. Z chodbičky odbočovalo zpravidla vlevo schodiště v síle zdi, které spirálovitě vedlo na terasu nebo do horních místností. U mnoha nurágů nezačínají schody v chodbičce, ale až ve vnitřní prostoře a vedou potom nikoli přímo od podlahy nahoru ale začínají až ve výšce několika metrů. Postupně se stavba nurágů komplikovala a vznikají tzv. nurágové komplexy s pozoruhodným půdorysem. Nevznikaly většinou najednou ale postupnými přístavbami. Nurágy byly někdy osamocené, někdy součástí vesnic. Jindy zase byl nurag kus za vesnicí. Právě na odkrytých půdorysech vesnic je patrné jak měli staří architekti oblíben tvar kruhu.

Rekonstrukce nurágu Santu Antine, nalezený model nurágu, schodiště v síle zdi do horního patra.

Nurágy nepokrývají ostrov rovnoměrně. V místech, kde je málo stavebního materiálu se nevyskytují. Bylo prostě zbytečné dopravovat kámen na stavbu, když je většina ostrova pokryta spoustou přirozených hromad kamení, přímo vybízejících ke stavbě. Ještě dnes, když projíždíte sardinskou krajinou míjíte mnoho kamenných kup, které připomínají nuragy. Možná se pravěcí stavitelé inspirovali právě touto přírodní scenérií. Co je však pozoruhodné, nuragy se vyskytují převážně dále od pobřeží. Na vlastním břehu je nenaleznete. Ostatně celá historie ostrova je orientována do vnitrozemí. Obyvatelé se nezabývali, snad jako jediný středomořský národ, mořeplavbou. Tradicí Sardiňanů je chov ovcí a koz v divokých horách, které Kartaginci i Římané shodně nazývali Barbagií. Po celou historii ostrova to byla země nespoutaných lidí, kteří odporovali všem oficiálním vládcům. Tato tradice se udržela až do 20. století. Je to určitý výraz kontinuity nuragové kultury, která šla také svou vlastní cestou.
Ukázka rozmístění nuragů a nuragových vesnic na planině v povodí řeky Cedrino v provincii Nuoro. Plánek vznikl na základě podrobné turistické mapy vyznačením lokalit zde uvedených. Vyznačená nuragová vesnice Serra Orrios je plošně odkrytá a přístupná k návštěvě. Ostatní místa jsou vesměs neudržovaná, nachází se na soukromých, oplocených pozemcích hlídaných psy.

Při našich cestách projíždíme kolem mnoha nurágů. Některé jsou přístupné snadno, k jiným se musíme plahočit divokým terénem a mnoho jich ani nenajdeme. U mnoha z nich obdivujeme jejich umístění v terénu - zapadají do krajiny, jakoby to jejich stavitelé zamýšleli...

Na vrcholku skalnatého hřebene stál nurág. Jeho základy jsou zpřístupněné.

Tvar mnoha kopců na ostrově připomíná nurágy - byla to snad inspirace jejich dávných tvůrců?

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: