|
(Zpět na seznam reportáží)
02.11.12 Čenda KašparEnergetické zdroje Solo-Khumbu
Zima se letos přihlásila o slovo nezvykle brzy a v souvislosti s ekonomickou situací v naší společnosti a růstem cen paliv má vrásky na čele stále více chalupářů.
Se zajímavou inspirací se vrátili členové naší expedice do Nepálu. Ve vysokohorské krajině NP Sagarmatha se přírodní zdroje jako plyn, ropa či uhlí zatím netěží, těžba dřeva ve zbytku rododendronových a jedlových pralesů je zakázána regulemi parku a tak místní obyvatelé hledají (a našli) alternativní zdroje.
Hlavním palivem v domácnostech jsou usušené placky jačího trusu. Hospodyňky se po ránu vydávají na pastviny a pečlivě sbírají biologický odpad tohoto skotu. Je to práce namáhavá, neboť při ní nachodí šerpské ženy mnoho kilometrů ve výškách, kde se nepřizpůsobenému našinci již pěkně točí hlava. Družstevnice potom shromažďují sběr na hromadách, kde slunce materiál vysuší. Další fází je opětovné máčení a formování do optimálních placatých tvarů. Tuto práci dělají již mladí muži (nezjistili jsme, zda se jedná o nějakou formu trestu). Holýma rukama pečlivě hnětou mazlavou hmotu do homogenní podoby, poté vyždímají přebytečnou vodu a na rozpálených kamenech nechají nakonec dílo dokonat sluníčko. Často využívají k této fázi zídky podél cest či obydlí nebo samotná stavení. Usušené zásoby potom skladují na suchých místech poblíž centrálních kamen. Říká se, že Šerpové jí jen jedenkrát denně, ale my jsme se přesvědčili o tom, že tento mýtus již dnes neplatí a na vlastní oči jsme viděli některé mladé nosiče, jak si dávají do nosu i dvakrát denně. Každopádně největší gastronomickou událostí dne je zde večeře. Se západem slunce se prudce ochlazuje a všichni zalézají do příbytků a vyhledávají teplo. A právě v tuto chvíli přichází ke slovu naše palivo. Pravdou je, že bývá problém se zapálením, ale to zde většinou řeší sklenkou kerosinu a za pár chvil se domácností rozlije příjemné teplo, kolem kamen nastane tlačenice a hospodyňky mohou připravovat večeři.
Dalším zdrojem tepelné energie je zde slunce. Ve výškách přes 4000 m je jeho intenzita opravdu silná. Ve vesnici Dingboche (4500 m) jsme vyfotili tento zajímavý systém solárního ohřevu vody.
Jedná se o parabolická zrcadla soustředící sluneční paprsky do epicentra, kde je umístěna konvice s vodou. Bohužel jsem nezjistili, jak dlouho se tato nádoba uvádí do varu, během naší přítomnosti se tak nestalo. Solární energie má ale v této oblasti opravdu budoucnost. Na plechových střechách hotýlků a lodgií se objevují stále častěji solární panely, podobné, jaké znáte z polí kolem našich dálnic, jen zde to ještě není v takovém měřítku patrně jen díky malé kupní síle místních podnikatelů. A co víc, solárními panely jsou vybaveni i samotní turisté, kteří si nosí tyto aparáty na batůžku a během treku si tak průběžně dobíjejí baterie mobilů, notebooků, kamer a foťáků, navigací GPS a dalších nezbytných zařízení.
Všechna tato energetická řešení jsou ale k smíchu obyvatelům střediskové vesnice Namche Bazar a sedmi dalších přilehlých osad (Khumjung, Khunde, Thame, Phurte, Thamo, Syangboche a Thame Teng). V roce 1988 podepsala nepálská a rakouská vláda smlouvu o spolupráci na stavbě malé hydroelektrárny na říčce Thame Khola River o výkonu 600 kW. Tento zdroj byl potom uveden do provozu v roce 1995 a spravuje ho společnost Khumbu Bijuli Company. Od této chvíle se můžete v pohodlných hotýlcích Namche Bazaru sprchovat v teplé vodě od rána do večera. Energetický potenciál dravých řek v oblasti Solo-Khumbu se zdá být nevyčerpatelný.
... a nebo přes tvůj facebook profil:
|
|