Sámské dřevěné stavby v severním Finsku

Popíšu těch nemnoho staveb, na které jsme při zimních toulkách narazili. A kdo objeví další, ať mi o nich poví.
V národním parku Urho Kekkonena se zachovala celá řada staveb, které by jinak přišly ke zbourání. Jednak zde najdeme původní chaty staré 100 i více let. Například velmi pěkná chata Rappana u jezera Luirojärvi. Malá útulna zapuštěná do země. V zimě čouhá ze sněhu jen plechový komín. Vejdou se tam jen dvě nepříliš pohodlná lůžka a kamenný krb. Jen o něco větší bývala Hammaskotta, předchůdkyně blízkého srubu Hammaskuru. Při troše snahy se tam směstnali tři osoby. Před několika lety však vyhořela a zatím není obnovena. U jiných srubů se zachovaly již jen některé pomocné stavby, zejména spižírny. Tyto domečky na vysokých nožkách připomínají chaloupku baby Jagy. Bylo to ale ryze praktické řešení, které bránilo přístupu všelijaké drobné havěti -myším, kunám a jiným hladovcům k uloženým potravinám. Solidní domeček na čtyřech nožkách i se schůdky stojí u nejkrásnějšího srubu Anterinmukka. Malá spižírna na jedné nožce krytá ještě březovou kůrou a mechem je na poloostrově v jezeře Lankojärvi nedaleko od současného srubu. Nejmenší spižírnička je u bývalé stanice pohraniční stráže u řeky Anterinjoki. Vejde se do ní jen trochu větší svačina.

Významný soubor sámských staveb najdeme u jezera Kotajärvi, kterým protéká největší řeka parku Suomunjoki. Jedná se o jedinou usedlost, kde jsou však zachovány všechny typy staveb. Kromě domu je zde spižírna posazená na čtyři zašpičatělé kůly, rašelinová kota s otevřeným ohništěm, malá kota sloužící jako přístřešek pro ovčáka, kouřová sauna, samostatně stojící kamenná chlebová pec. Celek doplňují různé ohrady, sušáky sítí, sobí ploty apod. Tento komplex je o to zajímavější, že přesně víme, kdy vznikl a kdo v něm bydlel. Nečekejte, že to byl před staletími děda mráz. Tenhle statek vybudovala jediná sámská rodina, mající 11 členů, v letech 1945 -48 jako náhradu za původní, válkou zničený dům. Právě zde je patrné, že se staré a relativně nové stavby moc nelišily. Byly totiž vymyšlené dokonale. Areál statku je navštěvován hlavně v létě. V zimním období zde není správce, a proto se nemůžeme ani podívat do domu. V bezprostředním okolí ovšem nestály všechny zde umístěné stavby. Ovčácká kota byla jistě někde dále.

Zajímavý architektonický komplex v parku Lemmenjoki představuje Morgamoja. Její vznik nesouvisí s klasickou sámskou činností, kterou je chov sobů. Tohle je pozůstatek zlatokopecké osady. Vznikla až po roce 1945. A opět zde použili stavitelé osvědčený typ spižírny na čtyřech vysokých kůlech. Ostatní stavby: srub, sauna, dřevník jsou už nové, aby vyhovovaly současným turistickým nárokům. Turista zde totiž zlato nehledá, ale utrácí.

A teď pár tipů, pro ty, kteří cestují autem a strach či lenost jim nedovolí se příliš vzdálit od silnice. Kilopää – ve výchozím místě do NP Urho Kekkonena nemůže chybět ani „typická“ laponská kota. S původními stavbami má ovšem tato monstrózní stavba skrývající v útrobách kromě obvyklého ohniště i přepychový bar, společné jen šikmé stěny. Ukázka staveb včetně hezké spižírničky je i poblíž návštěvnického centra parku UK v Tankavaře. Největší soubor dřevěných staveb najdeme v sámském muzeu Siida v Inari. Je tu vše od domů, přes pomocné hospodářské stavby až po pasti na zvěř.

Z mnoha typů staveb vyberu ukázky jednoho charakteristického prvku - spižíren. Často na nich závisel život, proto jim Sámové věnovali velkou pozornost.

Ukázky spižíren z NP Urho Kekkonena.

Sámská rodinka na cestě. Vedle piktogramy spižíren z šamanských bubínků.

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: