Zpráva o stavu ledovce Morteratsch

Letos jsme sestupovali klasickou trasou od horské restaurace Diavolezza, kterou často využívají i místní vůdci s klientelou nebo party turistů. Sestup od terasy je prvních pár metrů společný s cestou k nové ferátě na Piz Trovat. Asi 20 min sestupujeme po mohutném úbočí staré morény, plné nestabilních balvanů. Dole na ledovci se cítíme bezpečně, povrch je čistý a plochý, tak nebereme ani mačky. Přechod ke skalnímu ostrovu „Isla Persa“ je snadný. Pohled z ledovce nám nabízí nové perspektivy celé mohutné doliny. S blížícím se druhým břehem ledovce přibývají zavřené trhliny, kterým se snadno vyhneme. Směrujeme k ohlazeným skalám, kde již tušíme stezku s kamennými mužíky. Zde se nabízí asi tři varianty dalšího přechodu klíčové části – soutoku ledovců Pers a Morteratsch:

Dříve (ještě koncem 90.let ledovec Pers padal na plochý ledovec Morteratsch vysokým, pro turisty neprůchodným ledopádem, takže se chodilo přes skalní ostrov, sestupovalo se sutí k malému jezírku, sevřenému bočními morénami a vylezlo se na plochý ledovec Morteratsch, který se buď přešel na druhou stranu k chatě Boval nebo se hledala cesta středem ledovce dolů.

Dnes se ledopád Persského ledovce již snížil natolik, že lze za příznivých podmínek sestoupit přímo po levé straně ledovce. Asi více objektivně nebezpečnější mi přijde varianta po stezce po jakési skalní rampě dolů pod ledopád těsně podél ledovce. Stezka je vyznačena mužíky, ale je vystavena padajícím kamenům. Tuto cestu jsme tentokrát prošli i my v domnění, že nebudeme muset nasazovat mačky. V dolní prudké části nás kamenný svah stejně vytlačil na ledovec na patu ledopádu a mačky jsou zde proto nezbytností. Dokonce jsme si prudkým ledem pomáhali zafixovaným lanem, přeci jen nás bylo hodně. Tento problematický úsek mixu ledu, skály a volných kamenů obcházela jedna parta po levém okraji ledovce v mačkách a myslím, že udělali nejlépe. Museli se sice vymotat několika většími trhlinami, ale nehrozí zde pád kamenů.

Dolní úsek ledovce Morteratsch jsme prošli rychle a bez problémů, cesta nejprve sleduje pravou stranu a potom přechází do středu k jakési meteorologické sondě, aby se na závěr opět vrátila vpravo k dřevěnému mostu pod ledovcem, kterým se dostaneme na levou stranu potoka a na turistickou cestu k železniční zastávce. Cesta od restaurace Diavolezza k železniční zastávce nám trvala cca 4,5 hodiny.

Budiž tento dokument návodem pro následovníky i výzvou, že ledovce zde ještě jsou. Ale jak dlouho?

Přidej komentář k tomuto článku:

Autor opiš čísla z obrázku Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil: