|
(Zpět na seznam reportáží)
24.07.10 Petr MikotaBretaň 2010
Do tajuplné země na západě Francie jezdíme už řadu let. Letos jsme ale provedli inovaci. Zájezd jsme sice zkrátili, ale zato ubytování bylo v hotelu s polopenzí. Když jsem připravoval program na osmidenní zájezd, domníval jsem se, že do toho nelze Bretaň vtěsnat. Je tam přece tolik zajímavého! Výsledek však překonal očekávání. Jak klienti, tak i já osobně jako průvodce jsme byli velmi spokojeni a podle mých zkušeností, jsme viděli vše, co tvoří charakter této země. Každý den byl věnován něčemu jinému, a proto bohatý program neunavil. Megalitické památky vystřídalo divoké pobřeží, po fantastických kostelech s kalváriemi následovala horská etapa v národním parku, a zase pobřeží tentokrát na samém konci světa, a nakonec světoznámé St. Malo a Mt. St Michel.
Tohle jsme zvládli díky strategicky umístěnému ubytování. Malé městečko Chateaulin leží na okraji národního parku Armorique, a je odtud všude blízko. Samotné městečko je turisty navštěvováno málo, proto zde najdeme potřebný klid. Součástí ubytování byla i strava. Konečně jsme opustili konzervy a ešusy a kochali se zrakem i chutí na pravém francouzském jídle. Musím říci, že jsem se každý den těšil na večeři. Kdo mě zná, ví, že je to něco zcela neobvyklého.
Nebudu se více rozepisovat, jen přidávám pár obrázků.
Menhirové řady v Carnacu ozářené vycházejícím sluncem téměř v den slunovratu. Příjezd nemohl být načasován lépe...
V Bretani jsou tisíce ostrovů a ostrůvků. Na tenhle jsme si za odlivu došli pěšky.
Pobřeží se nikdy neokouká.
To samé platí i o kostelech s kalváriemi - každý je jiný.
Hrady a zámky nemusíte hledat, objevují se sami jako v pohádce.
V pravé keltské restauraci na slavném Rohanově mostě v Landerneaux si nelze dát nic jiného než cidre. Zdá se, že dokonce vyvěsili na naši počest vlajku
I v nenápadném Chateaulinu je na co koukat, ať už je to starý plavební kanál Brest - Nantes s původnímui propustmi nebo úžasný kostel sv. Šebestiána.
Na Point Raz končí pevnina. V dálce za májákem je ale ještě ostrov Sein...
I ve zdánlivě placaté Bretani jsou kopce a hory - někdy až nepříjemně vysoké.
Večeře v našem hotelu byly tou pěknou tečkou za každým dnem.
Ani ploché pobřeží s poldry není nezajímavé.
S Bretaní se loučíme symbolicky u Mont Saint Michele - na hranici Normandie.
Tenhle most s vyhlídkovou plošinou slouží k pozorování západu slunce za svatou horou...
... a nebo přes tvůj facebook profil:
|
|