|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Duben 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 |
| 8 | 9 | 10 | 11 | 12 | 13 | 14 |
| 15 | 16 | 17 | 18 | 19 | 20 | 21 |
| 22 | 23 | 24 | 25 | 26 | 27 | 28 |
| 29 | 30 | |||||
(Zpět na seznam reportáží)
Hitlerovo Orlí hnízdoOkolí Berchtesgádenu patří k nejhezčím oblastem německých Alp. Dlouhá staletí tvořilo berchtesgádensko samostatnou minizemičku, kde vládli proboštové zdejšího kláštera s titulem knížat. Teprve roku 1810 bylo připojeno k Bavorsku. Vysoko nad městem, na skalnatém hřebeni vybíhajícím z hory Hoher Göll, stojí nepádná stavba. Něco mezi vilou a horskou chatou. Je to dnes jedno z nejčastěji navštěvovaných míst v oblasti. Říká se jí Kehlstein, podle kopce, nebo také Orlí hnízdo, podle polohy. Vila byla postavena koncem 30. let pro Adolfa Hitlera, který měl nedaleko v Obersalzbergu svoje sídlo. Stavbu plánoval a řídil Hitlerův blízký spolupracovník Martin Borman. Ten se vypracoval z roznašeče novin a řidiče na vysokého stranického funkcionáře a nakonec zakotvil po boku Hitlera jako jakási šedá eminence. Plnil všechna jeho přání. Jedním bylo i přání mít v horách nad Obersalzbergem reprezentativní vilu. Borman se vrhl do práce a zorganizoval stavbu díla, které jako jedno z mála přečkalo pád Třetí říše. Práce začaly na jaře 1937 a během dvou let bylo hotovo. Na nepřístupnou výšinu byla vybudována silnice s několika tunely. Poslední úsek trasy překonával výtah. Architektem a stavitelem díla byl dr. Todt, známý budovatel německých dálnic. Úkol byl ve své době na hranici technických možností. Budovaný tunel byl ve své době nejdelším tunelem v takové nadmořské výšce. Architektovi se podařilo nejen dílo včas dokončit, ale i minimálně zasáhnout do okolní krajiny. Např. silnice byla vedena tak, aby nebylo nutno sekat do skály serpentiny, vrchol hory zůstal neporušen díky výtahu. Stavitel se snažil uchovat i co nejvíce lesního porostu. Na stavbě pracovalo 2500 dělníků a nejvýše položený tábor v nadmořské výšce 1700m umožňoval ubytování pro 1000 dělníků. Nejednalo se o vězně, jak bychom mohli vzhledem k Hitlerovi čekat. Naopak byli to kvalifikovaní němečtí dělníci, kteří si zde vydělávali slušné peníze. Hitler osobně dbal na jejich pracovní podmínky. Bormanovi tak nezbylo než popohánět vedoucí a předáky. Vlastní vila je zvenku nenápadná, byla však honosně vybavena a její stavební provedení je velmi pečlivé. Ukazují to i precizně provedené obklady. Přese všechno Bormanovo snažení, se ale Kehlstein nestal Hitlerovým oblíbeným místem a nesehrál v historii významnější úlohu. Jedním z důvodů bylo i to, že Hitler nařídil, že v Německu se nesmí o Orlím hnízdě vůbec psát. Snažil se vystupovat jako lidový vůdce a osobní nákladná vila do tohoto obrazu nezapadala. Vůdce ji zamýšlel používat jako reprezentativní prostor pro zahraniční diplomatické návštěvy, ale k tomu došlo jen asi 2x. Po zahájené války v září 1939 sem už nikdy nevstoupil. Navíc měl hrůzu z výšek a už cestou po horské silnici se mu dělalo nevolno. Veškerá jednání se potom odehrávala v Oberslzberku. Kehlstein tak odpočíval v zapomnění v horských výšinách a kolem se pohybovaly jen stráže. Neušel však pozornosti spojenců, kteří věděli o vládním komplexu na Obersalzbergu i o Orlím hnízdě. Postupně vznikla představa o nedobytné alpské pevnosti, kam se uchýlí nacističtí pohlaváři a budou tam klást tvrdošíjný odpor. To se ovšem nestalo. Hitler se svými věrnými zůstal v Berlíně až do konečné porážky. Jeho neodmyslitelný stín – Borman však vůdce opustil a koncem války zmizel neznámo kam a nikdy nebyl dopaden. Spojenci naplánovali konečný letecký útok na Obersalzberg a Kehlstein na 25.4.1945. Z dnešního pohledu to už bylo zbytečné, ale tehdejší informace mluvily jinak. V té době už byla německá protiletadlová obrana v troskách a jednotky bránící Obersalzberg dostaly varování pozdě. Přesto se efektivně bránily a sestřelily několik letadel. V té době už zde sloužili prakticky jen chlapci ve věku 16 – 18 let. Spojencům se podařilo těžce poškodit většinu staveb v Obersalzbergu, ale zasáhnout vlastní Kehlstein se nepodařilo. Vila tak přečkala válku bez úhony. Celá oblast byla obsazena spojeneckými vojáky a stala se na mnoho let americkou základnou. Vila měla být zbořena, aby se neuchovávala na Hitlera žádná vzpomínka, ale tehdejší zemský rada Jacob přesvědčil příslušné orgány o tom, že se jedná o architektonickou památku, která nepředstavuje žádné ideologické nebezpečí. V roce 1952 předali Američané Orlí hnízdo německým úřadům a dnes je ve správě úřadu pro cestovní ruch. Ten ji pronajal a současný nájemce ji upravil na restauraci a otevřel tak široké veřejnosti. Nastal tak konečně zlatý věk Orlího hnízda. Specielní horské autobusy dopraví každý den po 6 km dlouhé trase s převýšením 700m tisíce návštěvníků. Ti se potom tunelem dostanou do nitra hory a odtud honosným výtahem s mosazným obložením vyjedou rovnou do předsíně vily. Výtah sám je technickou raritou. Dnes pojme 53 osob. V minulosti míval ještě „vlečňák“, který byl zavěšen pod hlavní kabinou a sloužil pro dopravu ochranky nebo nákladů. Kabina měla i nouzový výtah pro 3 osoby, kterým se mohli spustit dolu v případě poruchy. Z předsíně je vchod do jídelny a odtud po několika schodech do nejhonosnější prostory – tzv. „oktogonu“ – osmiboké místnosti s krbem. Zajímavý interiér má i další pokoj – tzv. pokoj Evy Braunové, který má výhled na majestátný vrchol Watzmanu. Hitlerova milenka na rozdíl od něj závratí netrpěla. Výlet na Kehlstein uspokojí nejen zájemce o historii a vysokohorské turisty ale i ty, kteří se chtějí pohodlně dostat do nadoblačných výšin, které byly dříve přístupné jen orlům.
Tohle a ještě mnohem více uvidíte na našem jednodenním výletu.
Zájezd naleznete na našich stránkách.
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
