|
(Zpět na seznam reportáží)
08.11.09 Petr MikotaPozvání na Kypr
Při cestách Středomořím se pomalu ale jistě probíjíme na východ. Pro někoho tam leží kolébka naší civilizace, pro jiného je tam jen příjemně teplo. Říjnové pobytové zájezdy na Kypr lze jen doporučit. Jinde v Evropě je už chladno, ale zde je ještě léto. Nejspíše proto, že ostrov už není v Evropě, ale v Asii.
To, že nejsme v Evropě je jasné hned u letiště. Na dohled od něj přes solné jezero vidíme mešitu se štíhlým minaretem. Je to Hala Sultan, jedno z nejvýznamnějších poutních míst islámu. Vždyť je zde pohřbena samotná pěstounka proroka Mohameda. Jen pár kilometrů dále na vysoké hoře je naopak významné místo pravoslavné církve - klášter Stavrovouni. Kdo se vyšplhá na kuželovou horu je odměněn nejen výhledem, ale i prohlídkou významného architektonického celku. To platí ale jen pro muže. Ženy musí počkat venku. Útěchou je jim alespoň malá potní kaple u parkoviště.
První větší zastávku uděláme v Pafosu na západě ostrova. Ve starověku to bylo nejvýznamnější město ostrova. Najdeme zde antické svatyně, římské vily s bohatými mozaikami, divadla, nekropole s honosnými hrobkami, podzemní svatyně a katakomby, baziliky, které pamatují sv. Pavla, křižácký hrad i tureckou pevnost. Zub času sice zahladil většinu nadzemních částí, ale archeologické vykopávky a poutavé expozice dokážou vykouzlit představu o dávné metropoli ostrova. Na Kypru jsou jistě významnější naleziště v Kourionu a Salamis, ale Pafos, tím jak prorůstá současnost minulostí, dokládá úžasnou 2300 let dlouhou sídelní kontinuitu.
| 
|
|
Pod těmito sloupy se procházel a kázal sv. Pavel. |
A tyhle sloupy zase posloužily křižákům do základů jejich hradu,
který potom nazvali Saranda kolones - Čtyřicet sloupů.
|
V okolí najdeme dvě významné pláže. Na západě je to Coral Bay. Stále ještě romantický záliv v jehož písku se červenají úlomky korálů. Na východě potom jedna z nejhezčích pláží ve Středomoří. Vždyť se tady zrodila samotná Afrodita – bohyně lásky.
Úplně na západě Kypru se rozkládá poloostrov Akamas. Patří k nejcennějším krajinným celkům na ostrově. Je zde vyhlášena rezervace a silně omezena výstavba. V prvé řadě se to projeví na silnici – přechází v prašnou. Cykloturistika na celém poloostrově patří mezi to nejlepší, co může Kypr nabídnout. Cesty vedou po pobřeží vysoko nad azurovým mořem i v horách vnitrozemí. Některé trasy, jsou ale náročnější.
| 
|
Petra tou Romiou
místo, kde se z mořské pěny zrodila Afrodita. |
Pobřeží je sjízdné i pro naše kola, tak toho využíváme.
|
Horský masiv uprostřed ostrova se nazývá Trodos les. Je to území o průměru asi 50 km a je to ten pravý ráj pro cyklistu. Při pohledu na mapu osídlení ostrova je zde velké bílé místo, kde nejsou skoro žádné vesnice. Přesto je les protkán sítí asfaltových i prašných cest. Hřebeny netvoří souvislé pásmo, ale spíše změť kopců a dolin. Silnice však stoupají s ohleduplným sklonem a po vrstevnici přecházejí přes výrazná sedla. V horách u silnic, ale i v dolinách u prašných cest je řada pěkně upravených odpočívadel. Jsou zde stoly s lavicemi, někdy i s přístřeškem, kryté místo na rozdělávání ohně, toalety s kachličkami a tekoucí vodou a hlavně kohoutek s pitnou vodou. Prostě ideální místo k odpočinku i k táboření. Na jedno takové místo směřujeme i my. Údolí je romantické, projíždíme borovými lesy a některé stromy jsou skutečně mohutné. Desetikilometrová jízda po prašné silnici nás přesto uondá – jezdí zde totiž turisté v teréňákách a povrch je místy hodně rozbitý. Pohoda na tábořišti však rychle zahladí vrásky. Zvláště místo na rožnění je pozoruhodné. Je to betonový stůl o velikosti několika metrů čtverečných, na kterém je možno rožnit současně buď 2 voly, nebo několik set ražniči. Uvažovali jsme, že když bude pršet, půjdeme si na rožniště lehnout.
V noci je nečekaná zima. Mohu říci, že už dlouho jsem takhle nevymrzl jako v horách na Kypru. A to jsme na pobřeží nemohli usnout horkem! Lesnatý střed ostrova si zjevně udržuje vlastní mikroklima. Ostatně za dva měsíce už zde bude padat sníh…
| 
|
|
Podvečer v horách. |
Větev cedru se samčími květy.
|
V horách narážíme na nedávnou tragickou historii. Žila zde turecká menšina. Po jejím vystěhování před 30 lety, připomínají vesnice naše pohraničí. Ve vesnici Melandra, kam omylem dojedeme, končí nejen asfalt, ale i čas. Na pusté návsi stojí opuštěná mešita a hned vedle stejně opuštěný pravoslavný kostelík. U jediného polorozpadlého stavení chrochtají prasata. Před rozdělením ostrova zde žilo 204 Turků.
Kvalitní a málo frekventované silnice nás dovedly až do cedrového lesa. Kdo zde čeká rozsáhlé hvozdy jako u nás, bude zklamán. Cedry rostou jen v jednom údolí. A to ještě jenom díky Angličanům, kteří je zde v 19. stol. vysadili. Původní porosty byly totiž bezohledně vykáceny. Za těch více než sto let už ale vyrostl docela hezký lesík a hlavně se množí dál. Mladé stromky potom Kypřané sází i podél cest na jiných místech, proto na rozptýlené cedry narazíte po celém Trodosu. I mimo toto údolí ale rostou druhově bohaté lesy. Kdo poznal Středomoří, ví, že celé lidské generace už od starověku zde plundrovaly lesy. Většina území se už nevzpamatovala. Proto lesní oáza na Kypru si zaslouží mimořádnou pozornost.
Už za šera přijíždíme k největšímu zdejšímu klášteru Kykkos. Celý komplex vlastního monastýru je doplněn rozsáhlými parkovišti, hotely pro ubytování poutníků a obchody s poutními předměty. Vše září novotou a moderností. Úlohou kláštera není působit romanticky na city pár zbloudilých turistů, ale poskytovat duchovní služby tisícům poutníků.
Kdo má rád romantiku, přijde si však právě v Trodosu na své. Nachází se zde několik prastarých klášterů i samostatných kostelíků. Někdy jsou tak nízké, že střecha sahá až k zemi. Jsou vymalované úžasnými freskami. Jejich ikonostasy nesou vzácné ikony. Všechny významné památky jsou zpravidla přístupné. Na cestách potkáme jen pár cizích turistů, kteří stejně jako my hledají ten „starý Kypr“.
V okolí je naštěstí bezpočet cest vhodných pro kola a je zde dokonce vyznačen specielním vodorovným značením cykloturistický okruh kolem Trodosu.
|
| V cedrovém lese. Trodos nabízí bezpočet cest a cestiček pro horská kola
|
Trochu neradi hory opouštíme a sjíždíme k moři poblíž města Limasol. Je zde nejvýznamnější jihokyperský hrad – Kolossi. Původně zde stála starší byzantská pevnost. Zde se zastavil anglický král Richard Lví Srdce při cestě do Svaté země v rámci třetí křížové výpravy. Protože se nepohodl s byzantským vládcem, ostrov během krátkého, ale razantního tažení dobyl a obsadil. Potom ho udělil lénem králi Jeruzalémskému z rodu Lusignanů. Ti potom na ostrově vládli po tři staletí. Tak se dostali na Kypr Křižáci a postavili zde několik pěkných hradů. Ten nejmenší a současně jediný dochovaný v jižní části ostrova je právě Kolossi u Limasolu. Nejznámější je jeho mohutná hranolová věž. Byla pěkně zrekonstruována, ala rekonstrukce zakryla mnoho původních detailů. Přímo vedle hradu se nachází hala pozdněgotického cukrovaru. Výroba třtinového cukru bylo důležité hospodářské odvětví. Zachoval se i akvadukt přivádějící vodu pro pohon třtinového mlýnu.
Jen 6 km západně se nachází největší antické vykopávky v jižní části ostrova. Nad pobřežím se zvedá asi 4 km dlouhý a asi půl kilometru široký pahorek, na kterém bylo v průběhu staletí vybudováno rozsáhlé město s divadlem lázněmi, hipodromem a chrámovým okrskem. Antická sídla ještě dnes udivují svým rozsahem. Jak nicotná je vedle něj třeba ta křižácká manufaktura v Kolossi. Nové středověké civilizaci trvalo celé tisíciletí, než města opět dorostla do takové velikosti.
 |
Hrad Kolossi udělil král řádu Johanitů. A tohle je gotický cukrovar - to se také hned nevidí.
.
|
Jeden den jsme věnovali prohlídce Nicosie. Tak se alespoň jmenovalo hlavní město ostrova, když jsem chodil do školy. Dnes ho řečtí Kypřané LEFKOSIA. Severokypřané to píšou LEVKOŞA. Staré město je obklopeno unikátně dochovaným bastionovým opevněním ve tvaru jedenáctiúhelníku. Zachovaly se i tři původní městské brány. Do osudu města se však tragicky zapsalo rozdělení ostrova v 70 letech. I středem historického celku vede dvojitá bariera ostnatého drátu obklopující zemi nikoho s opuštěnými domy. Spojení představuje jeden přechod pro pěší. Zde Vám Turci na počkání vystaví papírek s nápisem „Vízum“ a vpustí do „Asie“. Musím říci, že si Turci odtrhli tu lepší část – alespoň co se památek týče. Vrcholným zážitkem je určitě návštěva pozdněgotického karavanseraje nebo mešity vybudované z obrovské gotické katedrály. O návštěvě Levkosie prostě není třeba pochybovat.
Památky Lefkosie se nedají snadno vtěstnat do pár řádek...
Při pohledu na mapu ostrova mne vždy magicky přitahoval horský hřeben táhnoucí se v délce 100 km podél severního pobřeží. Nazývá se Pentadaktylos- Pět prstů podle nejznámější hory v jeho střední části. V tomto hřebeni leží i všechny tři hlavní křižácké hrady: Sant Hilarion, Buffavento a Kantara. Po staletí představovali moc ostrovních vládců. Noví páni – Benátčané, kterým ostrov připadl roku 1489, však založili obranu na pobřežních pevnostech a hrady opustili. A protože byly vybudovány na tak vysokých kopcích, že se nikdo nechtěl tahat se stavebním materiálem odtud, zachovaly se dodnes.
Večer jsme trávili v přístavním městě Girne – původní řecké Kyrene. Je to hlavní město severokyperské republiky. Tu sice žádný stát neuznává, ale to nic nemění na tom, že Girne je milé upravené město s příjemnou atmosférou. Přístav chrání benátská pevnost a vysoko nad městem se zvedá velkoryse nasvětlený hrad St. Hilarion.
Ráno, než se otevřely brány Hilarionu, jsme stihli alespoň zběžnou prohlídku opatství Belapays. Klášter stavěný od poloviny 12 do konce 13 století patří mezi skvosty gotické architektury ve Středomoří. Byl postavený pro mnichy přicházející ze Svaté země, postupně opět obsazované mohamedány.
Na hradě Hilarion jsme si dali záležet a prošli snad všech těch 100 místností – byl totiž nazýván hradem 101 místností. Kromě členitého vstupního traktu jsou na kopci dva samostatné hrady. Každý měl i svůj královský palác. Celek je obklopen hradbami. Ty jsou jen místy, protože většina budov je na tak vysokých skalách, že nebylo hradeb zapotřebí. Nejvyšší bod je přes 700 m nad mořem. Vzdušná vzdálenost k pobřeží je jen 3-4 km. Kdo držel hrad, ten viděl nepříteli doslova do talíře.
Další z hradů – Buffavento leží dokonce ve výšce 950 m přímo na vrcholku hory. Bylo to nutné, aby hrad poskytoval přímou viditelnost na oba své sousedy Hilarion a Kantaru a rovněž na vnitrozemskou Nicosii. V noci tak bylo možno posílat světelné signály v celé obranné soustavě.
Hrad St. Hilarion - pořádný hrad na pořádném kopci.
Pobřežní rovina je úzká 1-2 km. Potom se strmě zvedá hřeben hor. Jsou porostlé lesem a skýtají příjemný pohled. Vlastní pobřeží je skalnaté s mnoha drobnými zálivy a plážemi. Západní část v okolí Kyrenie je hustě osídlená a velmi frekventovaná. Dále na východ provozu ubývá a na poloostrově Karpat už je kraj skoro opuštěný. Nová silnice se teprve buduje, vesnic je poskrovnu a pláže, na které narážíme, jsou prázdné. Ideální pro toulky na kole. Na posledním výběžku hřebene se zvedá hrad Kantara. Z hradu je vidět pobřeží na severní i jižní straně poloostrova až k Famagustě. To byl nejspíše také důvod jeho výstavby. V mohutných rozvalinách mne nejvíce zaujaly dvě polooválné střelecké věže zvané „koňská noha“. Každá měla dvě patra se 7 střílnami pro lukostřelce. Zde skončil poslední pokus o obranu posledního byzantského vládce ostrova Izáka Kommenose. V květnu 1191 tu byl obležen, zajat a uvězněn. Kypr přešel na tři století pod vládu křižáckých králů z rodu Lusignanů.
Podvečer na hradě Kantara.
Dále na východ se táhne poloostrov Karpaz. Ten teprve čeká na své objevení – proto je nejvyšší čas sem vyrazit. Směrem k jihu se rozkládá velký záliv. Kromě ideálního místa na koupání zde nacházíme nejvýznamnější antické vykopávky – Salamis. A jen pár kilometrů jižněji je Famagusta – nejzachovalejší středověké město Středomoří.
O kousek dál už nás čeká Larnaka a - letiště. Podzimní koupání na Kypru se stává módou, ale uznejte sami – nebylo by škoda nepoznat tenhle ostrov trochu lépe?
Zájezd naleznete v katalogu cykloturistických akcí.
... a nebo přes tvůj facebook profil:
|
|
