|
Lyžování
|
|
Cykloturistika víkendy
|
|
Cykloturistika
|
|
Turistika
|
|
Trekové trasy
|
| Vyber zájezd jinak ... |
| Listopad 2024 | ||||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Po | -t | St | Lt | Pß | So | Ne |
| 1 | 2 | 3 | ||||
| 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9 | 10 |
| 11 | 12 | 13 | 14 | 15 | 16 | 17 |
| 18 | 19 | 20 | 21 | 22 | 23 | 24 |
| 25 | 26 | 27 | 28 | 29 | 30 | |
(Zpět na seznam reportáží)
Železniční pozdrav tentokrát ze Sardinie.Tak jsme zase objížděli na kole středomoří, po Korsice to byla v září 2006 Sardinie. Poněkud zvláštní zasněný ostrov. Samozřejmě nemohla v našem putování chybět železnice. Železniční síť na Sardinii, vznikající od druhé poloviny l9.stol. až do třicátých let 20.stol., provozují v současné době dvě společnosti. Jednak státní dráhy Trenitalia a soukromá Ferrovie della - Sardegna /FdS/. Státní dráhy jezdí na kolejích o normálním rozchodu /1435mm/ hlavně mezi správními centry ostrova. Důležitý přístav Olbie, ležící na severovýchodě ostrova, je spojován s hlavním městem Cagliari /na jihu ostrova/ pouze jedním denním přímým spojem. Jinak musíte přestupovat v Ozieri - Chilivani. Mezi Cagliari a Sassari /ležící na severozápadě ostrova/, nebo Porto Torres /též na severu ostrova/ fungují dva přímé spoje. Další linky jsou s přestupem v Oristano respektive v Ozieri - Chilivani. Významným železničním uzlem je Macomer, kde se stýkají dvě větve společnosti FdS do Bosy a Nuora se státní železnicí. Mě samozřejmě nejvíce zajímala soukromá společnost Ferrovie della Sardegna, už proto, že provozuje úzkokolejky metrového rozchodu. Již zmíněné dvě větve z Macomeru do Nuora měří 58 km a do Bosy 46 km. Do Nuora se jezdí v normálním provozu a větev do Bosy slouží turistům v sezóně. Mimochodem, nynější nádraží v Bose je téměř mimo město, u pobřeží a překrásné pláže. Dříve pokračovala dráha podél řeky k centru a končila na nádraží kousek od slavného mostu přes řeku Temo. Pro zajímavost řeka Temo je jediná splavná na Sardinii. Ještě jsou vidět zbytky kolejí a původní nádraží značně zarostlé vegetací. Na kousku kolejí na nádraží ještě stojí jedna opuštěná zetka......... V roce 2002 tam stálo několik čtyřosých značně zvetšelých osobních vozů. Poškozený interiér vozů jevil ještě známky luxusu. Dále Alghero - Sassari - Sorso -Nulvi celkem 75 km v normálním provozu - potom NulviTempio Pausania - Palau 1 16 km v turistickém provozu. FdS provozuje též v normálním provozu trať z hlavního města Cagliari - na sever do Mandasu a Isili 77 km. Trat Cagliari - Isili a Monti-Tempio byla první, kterou převzala pod svá křídla vznikající FdS a to v roce 1888 současně s tratí Bosa - Macomer - Tirso. V turistickém provozu potom větve z Isili pak do Sorgonu/ v nitru ostrove/ a konečně do Arbataxul59 km na východním pobřeží Sardinie. Posledně jmenovaná větev provozovaná od roku 1894 je prý nejkrásnější a nejdelší turistickou železnicí v Evropě - to ale Sardiňané neznají Jindřichohradecké úzkokolejky....... No a touto železnickou jsme se svezli z Tortoli /první stanice od Arbataxu/ přes Lanusei a do Ussassai. Trať stoupá od moře až do výše kolem 800 m n.m. V Ussassai jsme vystupovali v 670 m n.m. Trať získává výšku fantastickými smyčkami, oblouky a tunely. Třeba v Lanusei je pěkné nádražíčko s točnou a nad ním je asi ve vzdálenosti 100m opět trať , která se tam vrátila mohutnou smyčkou, aby nabyla potřebnou výšku. Viaduktů je také požehnaně, ale na této trati jsou výrazně skromnější než třeba na Korzice. Na Sardinii pokud mohu posoudit stavěli tratě tak, alespoň ty úzké, aby co nejvíce ušetřili. Sledovali vrstevnice a stoupali raději pomocí dlouhých oblouků a smyček než třeba překonat údolí nějakým mohutným viaduktem.Lidská práce byla asi v těch dávných dobách laciná - když si představuji jak to tam v těch horách kutali pomocí krumpáčů a lopat..... Celková délka kolejí FdS je 210 km v normálním provozu a 404 km v turistickém. FdS provozuje tratě rozmanitým vozovým parkem - např. tzv. zeleným vláčkem Trenino Verde na atraktivních turistických trasách vláček je sestaven bud z mohutné čtyřosé dieslové lokomotivy s čtyřosými vagóny, a nebo zde jezdí pěkné zelené motoráčky. Je ovšem velice potěšující , že zde mají také královny železnic a to nejen v muzeu , ale i občas v provozu! To jsem ke své velké lítosti v loňském září neviděl... Je vidět, že se FdS velice stará o železniční svršek - všude je čerstvý štěrk a spoje jsou většinou perfektně utažené tak, že ani není slyšet charakteristický klapot kol. Pražce jsou z nádherného dřeva eukalyptů. Nádražíčka , zejména ta v horách, jsou většinou opuštěná a zpustlá. Veškeré prostředky asi FdS věnuje údržbě tratí. My jsme se svezli posledním vláčkem sezóny 9. září 2006, jak jsem se již zmínil. Vlak byl plný lidí hlavně místních, asi si chtěli všichni vychutnat poslední jízdu. Když jsme dorazili vláčkem o dvou zcela zaplněných vagónech do již zmíněného Lanusei, čekalo tam na nádraží několik autobusů plných turistů. Se zájmem jsem čekal ,co se bude dít. Na vedlejší koleji stál totiž ještě jeden čtyřosák. Tento vagón byl posléze pomocí personálu a cestujících připojen k vlaku tak, že byl zatlačen na kolej za vláček a odborně připojen veselou paní železničářkou. Dámy tam obsluhují i železniční přejezdy, a to tak že mezi dvěma betonovými bloky umístěnými na kraji silnice před a za kolejemi, natáhnou řetěz s praporky, nebo též zavírají takové dvojité závory, které vypadaly jako vrata na louku. Když byl vagón připojen, tak pan průvodčí přehodil zelený praporek z posledního druhého vagónu na připojený třetí vagón, aby tak signalizoval konec soupravy. Vláček svižně uháněl 40 - 50 km rychlostí vzhůru do nitra ostrova. My jsme vystupovali v Ussasai, kde nás čekali kamarádi s autobusem a našimi koly. Zamávali jsme vláčku a vyrazili na další putování po tomto zajímavém ostrově. Na památku jsem si vzal na nádražíčku v Ussasai jednu vyhozenou zrezavělou vrtuli k upevňování kolejí.......
... a nebo přes tvůj facebook profil: |
