Login:
Heslo: ?
(zapomenuté heslo) ?
CK Loudatour
O NÁS PRůVODCI PůJČÍME PARTNEŘI NOVINKY PDF KATALOGY VOLNÁ MÍSTA GALERIE FILMY REPORTÁŽE
CK LOUDATOUR
Smlouva | Certifikát | GDPR osobní údaje | Povinné informace | Jak objednat |

Cykloturistika víkendy

Cykloturistika

Turistika

Trekové trasy

Vyber zájezd jinak ...

Březen 2024
Po-tStLtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
(Zpět na seznam reportáží)

16.05.05 Petr Mikota

Jak bylo v NP Urho Kekkonena ?


Pohoda v Sariselce

Výchozím místem do národního parku Urho Kekkonen v severním Finsku je několik středisek na jeho okrajích. Největší je Sariselka, nesoucí jméno celého masivu. Jsou v ní hotely, obchody a benzinka, prostě vše, co turista k životu potřebuje. Dokonce jsou tam i sjezdovky. O hodně menší Kilopää, nazvaná podle kopce, je prakticky jeden hotelový komplex s ubytováním různého typu.
Přístupová místa jsou ještě na dalších třech místech, přístupných po silnici. V okolí hotelových středisek je síť značených cest a upravovaných běžeckých tratí. Ale ten pravý požitek nastává když značená cesta skončí a běžný turista se musí vrátit do umělého pohodlí hotelu.
Naše osmidenní putování bylo velmi pohodové a všichni jsme se dobře zrekreovali. Přispělo k tomu počasí. V dubnu už může být všelijak, ale nám to vyšlo. Pevný sníh, poprašek prašanu, lehce pod nulou. Sruby jsme měli většinou rezervované, což je u větší skupiny dobré a rovněž slušné k ostatním návštěvníkům. A protože v rezervovaných srubech jsou navíc matrace, spali jsme jak v postýlce. V rezervovaných srubech jsou i deky a cestu lze proto absolvovat jen s lehkým spacáčkem. Pokud je u srubu sauna, je člověk večer čisťoučký jak miminko a atmosféra ve srubu je voňavá.
Krajina není jednotvárná, jak tvrdí turisté projíždějící Finskem autobusem, ale velmi rozmanitá. Řídké borové lesy se střídají s porosty zakrslých břízek. Občas se mezi borovice vloudí prosty smrku. Ty jsou vysoké, ale s krátkými větvemi, svěšenými podél rovného kmene. Jen o pár desítek metrů výše les řídne. Lyže potom sviští mezi pokroucenými břízkami v hájích, které připomínají naše zplanělé ovocné sady. Nazývali jsme je "švestkovky". O něco výše jsou již holé svahy zakončené vrcholky s tundrovým porostem. Oku často zalahodí skalky a mrazové sruby na hřebenech i úbočích. Některá sedla mají tvar zářezu připomínajícího zásek sekerou - nejznámější je Pirunportti - Ďáblova brána. V dolinách je často vidět skály, tvořící malé soutěsky a kaňony. Řeky jsou peřejnaté ale v tomto období měly dosud málo vody. Jezera jsou drobná ale romantická. Vrstva ledu dosahovala 20cm a pohyb po ledě byl bezpečný.
Terén je mírně zvlněný a orientace není úplně jednoduchá. Je stále třeba dávat pozor na mapu. Za mlhy se snadno zbloudí. Cesty jsou vyšlapané jen někde, často nejsou patrné. Skútrové stopy i stopy běžkařů nemusí vést zrovna tam, kam míříme i my. Je třeba si uvědomit, že ten co stopu šlapal první možná také bloudil. Cesty značené v mapě jsou letní - v zimě nemusí být tím nejlepším řešením a navíc nejsou v terénu příliš patrné. Problémy při orientaci vyrovná fakt, že díky řídkým lesům a pozvolným svahům lze jet prakticky libovolným směrem a v případě špatné viditelnosti, prostě brázdit kraj podle kompasu. I když byla půle dubna, zvířena ještě spala. Až na pár sobů a několik sněžných slípek, jsme nepotkali živého tvorečka. Teprve koncem putování, když se oteplilo začaly se budit mouchy a opatrně štěbetat ptáci. Ani rostliny neměly mnoho příležitostí vykouknout ze sněhu. Jen v dolních částech údolí se sněhová vrstva ztenčila a stávala se nesouvislou. Tam se u potůčků odhalovala druhá tvář parku - zeleno-žluto-šedo- hnědá směs mechů, lišejníků, trávy a bobulovitých keříků, které i když dosud byly ve vegetačním klidu, přesto dávaly dobrou představu o tom, jak to tu bude i na jaře pěkné.
Ve sledovaném období se v parku pohybovalo několik skupin turistů (6,7,9,13 osob) a několik dvojic či jednotlivců. Kapacita parku je cca 200 osob a byla naplněna z necelé poloviny. Nejen Češi ale i Finové se běžně pohybují na klasických běžkách. Dlouhé lyže s holinami používají sólisté, kteří zapomněli přijet dříve. Jsou spíše vhodné do únorových a březnových závějí, v tomto období již byly zbytečné. Všichni jsme si táhli svoji výbavičku pohodlně na sáňkách, ale řada Finů se trmácela s krosnami. Parkem se toulalo několik samotářů, kteří těžce nesli přítomnost skupin. Správný Fin je plachý tvor, úzce spojený s přírodou. Ne nadarmo vychází nejčastější finská příjmení z přírodních útvarů (v překladu Jezerský, Ostrovec, Zálivský, Kopečný apod.). Zdá se, že invaze městských Finů z jihu a turistů ze zahraničí v čele s všudevlezlými Čechy zažene samotáře do vzdálenějších částí parku či dále na sever. Proto je při pobytu potřeba dbát na dobré chování a dodržování psaných i nepsaných pravidel chování pro toto území.
Finské Laponsko doporučit všem českým běžkařům, protože je to ten pravý terén pro nás. Snad právě proto jsme hned po Finech nejčastější návštěvníci.



Drsňárna v Sariselce

Bylo by trapné, jezdit na lyžích za polárním kruhem a nebojovat přitom o život. Předchozí řádky vzbuzují dojem, že zde vládne prosluněná pohoda vhodná pro rodinnou rekreaci. Ne vždy nám však bylo do smíchu. Několik obrázků přiblíží pravou tvář kraje, kde zima vládne většinu roku a jaro se i koncem dubna klube jen neochotně.


 Přidej komentář k tomuto článku: 
Autor
opiš čísla z obrázku
Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil:


Kde nás najdete? Mikulášské náměstí 10, 326 00 Plzeň - E-mail: CK@Loudatour.cz
tel: +420 377 226 068 nebo +420 377 221 966 nebo 739 046 606; mobil +420 603 879 725

webhosting: hostitel: FORPSI TOPlist ověřeno: Valid HTML 4.01 Transitional
design: Jan Nágr programming: Čestmír Kašpar
© 1999-2017 CK Loudatour s.r.o