Login:
Heslo: ?
(zapomenuté heslo) ?
CK Loudatour
O NÁS PRůVODCI PůJČÍME PARTNEŘI NOVINKY PDF KATALOGY VOLNÁ MÍSTA GALERIE FILMY REPORTÁŽE
CK LOUDATOUR
Smlouva | Certifikát | GDPR osobní údaje | Povinné informace | Jak objednat |

Cykloturistika víkendy

Cykloturistika

Turistika

Trekové trasy

Vyber zájezd jinak ...

Březen 2024
Po-tStLtSoNe
    123
45678910
11121314151617
18192021222324
25262728293031
(Zpět na seznam reportáží)

09.03.05 Petr Mikota

Cestou k Olympu


Již od školních let víme, že na hoře Olymp sídlí bohové. Nesídlili tam ovšem odjakživa. Řekové po staletí vytvářeli propracovaný systém svých bohů. Tvořili ho skutečně k obrazu svému, abychom obrátili křesťanské pojetí stvoření. Řečtí bohové měli všechny lidské vlastnosti - dobré i špatné. Intrikovali a pletichařili stejně, jak tomu byli Řekové zvyklí u svých vlastních politiků.
Olymp není hora, ale pohoří. Tvoří předěl mezi klasickým Řeckem a Makedonií. Staří Řekové svoje bohy umístili na severní okraj svého světa. Teprve Makedonští králové dali řeckému světu větší formát a tak dnes Olymp najdeme už daleko od hranic. Je to masiv o průměru kolem 50 km s celou řadou vrcholů. Několik jich dosahuje výšek přes 2900 m. A ty svou majestátností skutečně tvoří vhodné prostředí pro bohy. Za slunného letního dne tam najdete spíše zvědavé smrtelníky než nějakou vyšší moc. Ani vlastní jméno Olymp není v řeckém prostředí ojedinělé - značí něco jako světlá hora. Třeba na Kypru mají nejvyšší horu stejného jména.
Běžný koupající se turista zná pohled na Olymp z pláží kraje Pieria, které dostaly módní turistické jméno "Olympská riviéra." Odtud se to dá k vrcholu zvládnout autobusem za den. Byla by ovšem škoda takto odbýt božský masiv a v následujících řádcích popíšeme další možnosti k jeho poznání.

Paláce a hroby králů

Řekové si libovali v městských státech. Vymysleli pro ně všechny dodnes používané články politického systému. I když měli v jednotlivých etapách také krále, byli to spíše králíčkové, vladařící v jednom městě a okolních vesnicích. To Makedonie zrodila krále jiného formátu. Již Filip II Makedonský se ujal vedení celého řeckého soustátí a jeho syn ovládl skoro celý svět. Není divu, že po nich zbyly honosné památníky. Právě pro svého otce nechal Alexandr zbudovat honosnou hrobku, která si nádherou nezadala s hroby faraónů a měla náležitě zdůraznit význam dynastie. Ve zmatcích, která potom řeckými dějinami hýbaly v následujících tisíciletích se na hrobku skoro zapomnělo. Tradovalo se, že někde je, ale místo bylo neznámé. Archeolové ji hledali u bývalého hlavního města Veria. Teprve náhodou při stavbě přehrady v údolí řeky Aliakmonas na severním úbočí masivu Pieria, narazily bagry na zapomenutý poklad.
Archeologové a architekti se činili a dnes můžete ve vesnici Vergina obdivovat podzemní svět . Muzeum ukryté v umělém pahorku navršeném nad původními hroby umožní spatřit nejen nálezy in situ tj. v poloze, kde skutečně byly uloženy , ale současně spatřit i rekonstruovanou podobu hrobek. Schodiště klesá k monumentální bráně s dveřmi, za nimiž odpočívala tělo vládců obklopená poklady.
Kousek cesty na jih naváže hřeben Pierie na vlastní masiv Olympu. Jako stěhovali Řekové svoje bohy na sever, budovali Makedonci svoje kultovní místo - Dion na jihu, u paty téže božské hory. V rozsáhlém archeologickém parku najdeme odkryté nejen chrámy, ale i divadlo, stadion, a vůbec celé město včetně lázní a veřejných latrin. V antickém posvátném městě se prostě nejen dobře meditovalo ale i dobře žilo. Mezi Dionem a mořem se rozkládaly nezdravé bažiny. Jimi vedly kanály, kterými vplouvaly lodě přímo do města. Na okraji areálu je částečně rekonstruován kousek tohoto starověkého "aquaparku".
Dnes jsou bažiny vysušeny, malárie vyhubena a místo v rákosí, bloudí se dnes na kole kukuřičnými poli a místo komárů vás honí smečky toulavých psů. A když si dobře vyberete termín a je zrovna státní svátek, navštíví vykopávky celý autobus Čechů, protože je vstup zdarma.

Mezi Řeckem a Makedonií

Olymp se dlouho drží od pobřeží. Nakonec se ale k němu přece přiblíží na dosah. V místech, kde se horský hřeben přimyká k linii pobřeží, leží na poslední výspě hřebenů hor na vrcholu plochého kopce mohutný hrad Platamonas. Pozorujeme-li ho z různých stran vypadá pořád stejně. Je to divné. Většina hradů se z čela a z boku jeví odlišně. Tajemství odhalí až pohled shora. Hrad zaujímá celý oválný vrchol hory. Je to spíše hrazené město. Do dnešní doby se zachovaly mohutné hradby a ústřední pevnostní věž - takový hrad ve hradu. Zbylý prostor je pokryt jen základy staveb, které pilní archeologové pomalu zkoumají a na rekonstrukcích potom probouzejí zašlou slávu opevněného města. Již v antické době zde bylo město, ovšem přímo u vody, pod dnešním hradem a jeho zbytky jsou dnes již pod hladinou. Byzantská, později křižácká a ještě později turecká pevnost střeží již tisíc let cestu k jihu a ohromuje každého, kdo tudy projíždí.
Na masiv Olympu navazuje na jihu horské pásmo Ossa. Na rozdíl od božského pohoří, je tohle pásmo přimknuté těsně k pobřeží a ode dávna bránilo pobřežní komunikaci. Stará a vlastně i současná cesta na jih vede soutěskou řeky Themby právě mezi těmito pohořími. Tudy táhli Peršané pod Dareiovým a později Xerxesovým vedením, aby si podmanili odbojné Řeky, tudy táhl i Alexandr Makedonský, aby vysvětlil Řekům své pojetí velikosti národa. Tudy prostě musí projít každý, kdo chce z Makedonie do Thesálie.
A Thesálie je první kraj klasického Řecka, do kterého vstupujeme. A je to také kraj jediný, protože se hned zase vrátíme, ale ne stejnou cestou, ale menší oklikou. Nejprve ovšem vstoupíme do Thembské soutěsky a poznáme její taje. A není jich málo. Hned na kraji hlásá nápis u silnice - "pramen Dafne". Dafne byla víla, kterou miloval Apollon. Ona ho však nemilovala a aby se ho zbavila, proměnil ji její otec ve stálezelený strom vavřín. Stalo se to zde u pramene na pravém břehu řeky. Tolik teoretická mythologie. Nyní nastupuje praktická současnost. Na parkovišti jsme jediní. Stezka se vine k řece mezi odpadky. Parkoviště evidentně využívají karavany turistů jako místo očisty nikoli ducha ale těla, pramen neteče, kamenné zídky jsou rozvalené. První se vrací a volá: "Ani tam nechoďte, jedeme hned dál!". Chceš-li si uchovat na Řecko dobré vzpomínky, nenavštěvuj pramen Dafne. Tady se víla už neukáže.
Zcela jiná je situace o několik set metrů dále. Zde je také pramen. Pro změnu na levém břehu. Parkoviště přeplněné autobusy, cestička jak v mraveništi. Za řekou je skalní kostelík a léčivý pramen. Historie místa nesahá sice do starověku ale jen do středověku, zato víra je mnohem silnější. V kostelíku to hučí jak v úlu, všude planou svíce a na vlastní pramen ve skalní rozsedlině se stojí fronta. Pramen má zázračnou moc uzdravovat oči. Doufejme, že dá prohlédnout i těm, kteří pro vlastní pohodlí nevidí smetiště, které za sebou zanechávají.

Ze suché Thesálie do lesnaté Makedonie

Ale klasické Řecko je ještě dále až za soutěskou. Jsme zvědavi na ten skutečně helénský kraj. Ale je to změna nečekaná. Po lesnaté a šťavnaté Makedonii, leží před námi suchá a bezlesá Thesálie. Hned za soutěskou sundaváme kola a po klikaté horské silnici míříme vzhůru do hor, abychom se opět přehoupli do podolympských krajů. Za poslední vesnicí se fotíme u značky oznamující 24 km zatáček. To je nám ještě hej. Pořád nám nedochází, že ty zatáčky budou serpentiny do kopce. Následují hodiny dřiny, potu a sprostých slov. Ale nakonec si musíme říci: "Přátelé, stálo to za to!". Těsně před definitivním vysílením se silnice konečně přehoupne přes horizont. Suché neúrodné svahy se mění v planinu pokrytou šachovnicí různobarevných políček. Na protějším okraji planiny se zelenají husté lesy. Žádné pokroucené keříky, ale skutečné jehličnaté lesy se stromy mohutnými a rovnými jako svíce. A ve spodním patře toho pralesa hustý porost kapradí, které bychom hledali spíše v Bretani než ve středomoří. Je to dáno tím, že Olymp stahuje srážky do svého okolí, jak se ostatně na sídlo hlavního hromovládce sluší.
Vysokopoložená ves Kalipefki nás vítá kostelíčkem a náměstíčkem s hospůdkou. Před námi jsou už jen kilometry klesající silnice úbočím Olympu zpět k pobřeží.

Vesnice na úpatí

Olymp se nezvedá rovnou z moře. Ponechává na pobřeží široký pás úrodné půdy. Není to nížina. Když se po ní šlape na kole, je to docela do kopce. Shora však vypadá jako placka. Na téhle placce se usadily vesnice. Nikoliv u moře, ale spíše těsně pod horou. Dole u moře byly bažiny a neúrodný písek. Bažiny vysušili a písek zúrodňují každoročně zástupy turistů. Za nimi se stěhovaly i vesnice. A když ne celé, tak alespoň jejich "pobřežní" či "přístavní" čtvrti. Vesničané žijící dříve z podhorských políček, bohatnou nyní z turistů. A bohatství s sebou nese pohodlnost a ztrátu kontinuity. Vesnice se za půlstoletí změnily k nepoznání. Zmizela původní lidová ale nepohodlná architektura a nahradila ji pohodlná uniformita. Staré vesničky se rozplynuly jak pára na Olympem. S jedinou výjimkou. Ves Panteleimon, posazená vysoko v úbočí hor, se stala již ve 20. letech 20. století tak nepohodlnou, že ji obyvatelé opustili a přestěhovali se do nové vesnice blíže k pobřeží. Bylo to mj. vyvoláno přílivem uprchlíků z Malé Asie po prohrané válce s Tureckem. Starou ves nechali na pospas času. A čas běžel. Přešla doba krátkého míru, přešla nová válka, obnova a rozvoj turistiky. A turisté najednou začali hledat to staré romantické Řecko, které jim slibovali povídaví agenti v cestovních kancelářích. A tak se rozpomenuli Panteleimonští na svou opuštěnou vesnici a začali jí křísit. Ne na bydlení, ale na ukazování. Vesnička je už ze 3/4 obnovená. Ale i ta zbylá neopravená čtvrtina je zajímavá. Polorozpadlými zdmi můžeme nahlédnout do nitra domečků a představit si jak žili předchozí generace a hlavně z čeho všeho stavěli. Je to hezký návod jak z křivých trámů, klacků a hlíny udělat útulný domeček. Dnes je Starý Panteleimonas plný hospůdek, kaváren, tavern a krámků se suvenýry. Začíná žít večer, když přivezou autobusy vykoupané a vysluněné turisty, bažící po romantice okořeněné výhledem na Olymp.

Brána do hor

Jestliže je pondělí, musíte být v Litochoru. V pondělí je tam totiž trh. Nakoupíme levné ovoce, prohrabeme se textilem a chvíli váháme u bohaté nabídky sušených bylin na přípravu čajů. Nakonec neodoláme před mohutným květenstvím zvaným "Olympský čaj". Má se podávat s medem. Med mají Řekové v oblibě už od starověku a při toulkách Makedonií budeme všude nalézat až neuvěřitelné množství úlů. Čaj se snáší i s českým medem a bude nám potom doma ve středoevropské zimě připomínat slunné svahy u Litochora. Až k městečku se pozvolna zvedá pobřežní plošina. Po silnici to je celkem pohoda, ale naše skupina se vypravila na trh prašnými cestičkami napříč plošinou a nutno říci, že to vůbec nebylo po rovině. Dovedeme si nyní dobře představit, co pro vesničany znamenala každotýdenní cesta na trh. Zatím se stále pohybujeme u paty Olympu, kde ještě zní tlumená hudba moře, ale za Litochorem se už horská symfonie rozezní naplno. Hned ve městě začíná divoká soutěska Enipeas, s kostrbatou stezkou stoupající vzhůru. Stezka je vzorně udržována. Alespoň na naší pouti potkáváme více cestářů než turistů. Cestička nenabízí daleké výhledy, ale je skvělou syntézou geologie a botaniky lahodící zvídavému oku. Divíme se proč zde nejsou turisté, proč tento úsek míjí a nechávají se vyvézt smrdutými motorovými vozidly až na chatu Prionia. Ovšem po čtyřech hodinách už nás netěší skalní převisy, rokle ani vodopády. Zíváme nad pohádkovými tůněmi a jen romantická kaplička pod skalním převisem probouzí na chvíli turistův zájem. To už je ale vyhráno, protože kousek odtud je klášter Sv. Dionyzia. Stará stavba byla za poslední války coby úkryt partyzánů silně poškozena. Při podrobnější obhlídce se ukazuje, že poškozen - přesněji zničen - byl pouze kostel. Mohutné hradby i staré klášterní budovy dosud stojí. Pozornosti by neměl ujít prostorný refektář - jídelna mnichů, který je jen lehkou přepážkou oddělen od obrovské černé kuchyně. Zde pod mohutným dymníkem se bez problémů mohl péci celý vůl. Ať nám nikdo nepovídá, že tam mniši pekli jen placky. A nakonec si můžeme prohlédnout i novostavbu kostela, která s využitím základů a několika střepů zdí se právě dokončuje. Od kláštera k Prionii je to už jen kousek. Stezka je nyní vybavena mnoha elegantními můstky, ale počet turistů to moc nezvyšuje.
Soutěska je nesporně turisticky vděčná, ale v dnešním chvatu, kdy si turista, štvaný průvodci, musí vybrat: buď Olymp nebo soutěska - na ni jaksi nezbývá čas. Správný výstup k božským výšinám však vede právě tudy. Jen tak překonáme celé převýšení vlastní silou. Jen tak se můžeme podívat bohům do očí.

Božské výšiny

Nejvyšší skupina pohoří je obklopena rozložitými horskými hřbety. Při výstupu vypadají malebně a poutník zatouží se po nich rozběhnout. Když se však před ním otevře výhled na centrální Olymp, zapomene na všechnu tu podhorskou chamraď a jen fascinovaně hledí do rozevlátých stěn.
Hora nás napíná do poslední chvíle. Stoupaje od parkoviště Prionia nevidíme zpočátku nic než les. Teprve po hodině se objeví východní stěna masivu. Pohled z žabí perspektivy ji však tak znetvoří, že zatím neprobudí naše emoce. Místo toho je čas na drobnosti - kvetoucí louky, rozložité jehličnany nebo třeba mohutné trsy rulíku s lákavými černými bobulemi. Ne nadarmo je u nich tabulka varující před jejich konzumací. Zřejmě si už některý turista zmagořený hodinami stoupání zobnul. Postupně však les řídne a u chaty A už máme pocit, že jsme skutečně v horách. Označení chat písmeny A, B, C není sice nijak nápadité, ale naprosto postačující. Řekové jsou kulturní národ a nemusí nikoho přesvědčovat, že umí psát. Cesta stoupá úbočím Skary, ale ani po dosažení hranice lesa nevidíme nic víc než oblé hřbety jižního úbočí. Široká plochá dolina uzavřená vrcholy sv. Antonín, Skolio a Skara nás potichu vede vzhůru až na vrchol. A tam teprve užaslému poutníkovi otevře zavázané oči. Skara je první vrchol nad 2900m. Z jedné strany pozemská procházka - z druhé nadpozemský rej živlů. Před námi se ježí hřeben k Mytikasu a za ním svislé stěny Stefani. Příroda zde rozehrává celý skalní orchestr -, spáry, štěrbiny, lávky, římsy, kouty. Za nimi bloky, komíny, plotny, převisy a kuloáry. Nahoře pak ční jehly, věže a štíty. Tím vším se honí cáry mlhy a blankytné nebe vše uzavírá. Není divu, že dávní odvážlivci, kteří sem vystoupili, zvolili tohle místo za příbytek bohů.
Ze Skary na Mytikas je to půl hodinka. A z tohoto nejvyššího bodu (2917m.n.m.) můžeme sestoupit přímo dolu na traverzový chodník spojující chaty A a C. A pokud nám strach nebo počasí nedovolí dojít až na Mytikas, nezoufejme a přeběhněme pohodlným hřebenem na Skolio. Je jen o 5 metrů nižší a pohled je odtud stejně velkolepý. Vidíme dokonce více. Vidíme celou severozápadní stěnu pohoří přes turisticky nepřístupné Štefani až k špičatému Proroku Eliášovi. Pod sebou máme strmou stěnu a když povolí sevření v útrobách a nahneme se přes okraj, hledíme do stovky metrů hluboké propasti. Stěny přecházejí v suťové kužely. Na jejich horních koncích pozorujeme ještě zbytečky firnových polí. Možná tam pod sutí dožívá svůj čas i nějaký zbyteček ledovce. Ještě níže se dolina zklidňuje a pokrývá zeleným kobercem rostlin.
Budeme-li pokračovat hřebenem k jihu můžeme se vrátit přes Sv. Antoniose k chatě A nebo půjdeme dále až k chatě B. A to je celá Olympská abeceda. Určitě si na ni ale nechte dva dny a nehoňte to za den jako my.

Tajemná anomálie

Každá mythologie se spoléhá na víru, ale pokouší i racionální rozum. Vždy je v ní něco, co skutečně bylo nebo mohlo být. To racionální jadérko, které přivedlo Schliemana do starověké Tróje.
Co tedy najde racionální pochybovač na Olympu. Vždyť jsme na našem putování projeli a prošli horu z různých stran. Poznali dávné obyvatele i ty současné. Ohmatali a vyfotili skály, rostliny i živočichy. Může nám snad Olymp nabídnout něco skutečně magického? Ano, může.
Je tu "magnetická hora". Skutečná výzva pro každého nevěřícího Tomáše. Když mluvil místní průvodce v pobřežní kanceláři o "magnetické hoře", kde kolo samo jede do kopce a voda teče vzhůru, smáli jsme se pod vousy. Potom si ovšem někteří vzpomněli na televizní pořad o záhadných místech a ten opravdu o nějakém místě pod Olympem pojednával. A když to říká televize, tak to musí být pravda! Další takové místo je prý někde v Jižní Americe. Ovšem v Jižní Americe si jak známo mimozemšťané podávají dveře. A hlavně se tam nedostaneme. Ale teď jsme tady a jsme rozhodnuti přijít téhle anomálii na kloub.
Z posháněných informací se postupně skládá obraz. Je zde takové místo, kde se zvířata plaší a nechtějí přes něj přejít. Po stavbě silnice, tato protnula záhadné místo a její rovná plocha umožnila proměřit to, co dosud vnímalo jen tupé dobytče a nad čím pochybující člověk přivíral oči. Je tu místo, kde při jízdě vzhůru kolo bicyklu auta či autobusu postrkuje nějaká síla. Naopak při jízdě dolu je viditelně brzdí. Voda se rozlévá nikoli po spádnici ale nějak šejdrem. Co je však na té anomálii nejzáhadnější, je, že není nijak výrazně označena. Jen na silnici namaloval nějaký ctitel zelený kruh a to je vše. Zdá se, že ji domorodci nevnímají. Není divu, že jsme ji už před několika dny při návratu z Thesálie přejeli. Když totiž frčíte plnou rychlostí s kopce, sílu nepoznáte. Navíc se projevuje jen na asi 50m. Ale při pomalé jízdě žasnete. Když uvážíme, že se dnes v rámci turistického ruchu zdůrazňuje kdejaká blbost, je zamlčování téhle podivnosti přinejmenším podivné. My jsme zde strávili skoro hodinu a považujeme to za jeden z největších zážitků při putování pod Olympem.
Takže alespoň rady na cestu : Z vesnice Leptokária pojedete vzhůru po moderní asfaltové silnici ve směru na Karia. Za odbočkou na Paleo Leptokaria, silnice trochu klesne, aby opět počala v serpentinách stoupat. Celou cestu sledujte ukazatele ke kavárně Leinoba. Asi v desáté serpentině cca 500 m před Leinobou to je! Vezměte si sebou gravimetry, planimetry, vodováhy a kyvadla. Přitáhněte svázané fyziky a metafyziky a začněte bádat.

Rozloučení

Až uondáni usednete na vrcholku hory,
a z mlhy formované větry vynoří se věže skal.
Až pohlédnete v malé ledovcové kary,
a hřbety podhůří se budou vlnit v dál.

Až spočtete ta místa kudy prošla historie,
a do kamery dáte květy všech tvarových typů.
A když se k tomu přidá i ta podivná anomálie,
pak poznáte tu pravou božskou sílu Olympu.


Komentáře k článku:
2005-04-07 20:30:00 Vojta
"Pěkný povídání. Šlapal jsem tam v létě v dobvě olympiády a cestou potkal dobrých 20 čechů. Po kouskách, nebyl to žádný organizovaný zájezd. A dalších cizinců zhuba stejně, z Řeků nikdo. Jen mě trochu pozastavilo mýtné na chatě A,(a možná i dalších, kde sem nebyl). Stačí se tam chtít posadit na lavičky s nádherným výhledem do podkovy Olympu a na moře a hned vás zkásnou o 1,6 Eura. To mě trochu zarazilo. "

 Přidej komentář k tomuto článku: 
Autor
opiš čísla z obrázku
Text (max 400 znaků)

... a nebo přes tvůj facebook profil:


Kde nás najdete? Mikulášské náměstí 10, 326 00 Plzeň - E-mail: CK@Loudatour.cz
tel: +420 377 226 068 nebo +420 377 221 966 nebo 739 046 606; mobil +420 603 879 725

webhosting: hostitel: FORPSI TOPlist ověřeno: Valid HTML 4.01 Transitional
design: Jan Nágr programming: Čestmír Kašpar
© 1999-2017 CK Loudatour s.r.o