Ze života horolezce

Julius Kugy

Z německého originálu "Aus dem Leben eines Bergsteigers" přeložil Dr. Kroutil,
Praha1943.

Předmluva

Tato kniha vznikla v době mezi vánocemi 1916 a Novým rokem 1917-18. Moji přátelé se domnívali, že nesmí se mnou zemřít všechno, co jsem byl povinován říci o Julských Alpách. Neměl jsem po ruce zápisků. Když jsem však dílo započal, tu se mi zdálo, jako by mi kdosi diktoval při dalším psaní. Tak uspořádané a hluboko zapadlé odpočívaly v duši vzpomínky z mého horského života. O pozdějších alpských příhodách se zmiňuji pouze v několika málo výjimečných případech. Moje velehorská činnost se uzavírá rokem 1918.
Za svého života jsem mnoho nepřemýšlel o podstatě horolezectví. Články o oprávnění horského sportu, o chození s průvodci nebo bez nich, filosofické úvahy o alpinismu a podobné, to mne věru nikdy nezajímalo. "Výkon", způsob, jak si počíná ubohý smrtelník, aby dospěl k horám, nekonečně bohatým, nesmrtelným, věčným, zdál se mi vždy něčím spíše vedlejším. Kdyby se mne někdo zeptal, jaký má být horolezec, odpověděl bych, že má být opravdový, ušlechtilý a skromný.
Vždy mne trochu mrzel výraz "horský sport". Příliš v něm cítím povrchnost. Nevyhledávejme horu jako lezecké nářadí, hledejme její duši!
Má kniha není knihou sportovní, tím méně průvodcem a ukazatelem cest. Snaží se vylíčit hory v oné obšťastňující roli, jakou hrály v mém životě. Je díkem. Chtěla by býti vroucí písní, zapěnou ke cti a slávě hor.
Horolezectví u mne pramenilo ze srdce. jako by mne cosi bylo zavolalo a já následoval. Nemohl jsem jinak. Více o tom nedovedu říci. Ostatně všechno, co se k tomu vztahuje, je v této knize.
Hory mne ještě volají. Slyším jejich hlas, když bdím, slyším jejich hlas i za snů plných touhy. Avšak nyní za sebe k nim posílám svou nádhernou mládež. Záříc nadšením a podivuhodně ke mně lnouc, vynáší můj starý prapor do jejich výšin.
Velmi cenné služby prokázala dílu slečna Irma Trevaniová z Vídně. Neustala, pokud kniha nebyla započata, a bděla, nedopřávajíc si oddechu, abych knihu správně přivedl ke konci. Z jejího popudu byla vyplněna mnohá mezera, kterou jsem zanechal. Mnohé a mnohé děkuje za svůj vznik jejím přáním a jejím očekáváním. Na tomto místě jí proto vyslovuji svůj vroucí dík.
Pak děkuji co nejsrdečněji všem těm, kdož zhotovili fotografie, vhodné k úmyslům a náladám knihy. Správný obraz vždy pro mne značil více než tisíc tištěných slov.
Na hrob předčasně zemřelého Josefa Klauea kladu nevadnoucí vavřínovou snítku.
Nelíčím zde znova, co jsem popsal v dřívějších statích. V souvislém vyprávění se však zmiňuji o všem. Chtěl jsem se vystříhat opakování a nerad bych knihu zatížil podrobnostmi, které se snadno najdou na jiných místech.
Bylo mým zvláštním úmyslem vystavěti skromné památníky dvěma mužům, nejdražším mému srdci. Již . dávno nejsou mezi námi. Jak zlatá příze, protkaná vzpomínkami z Julských Alp, nechť zazáří osobnost, život a činy Andreje Komace a v lesku ledu a sněhu ať se na věčné časy zaskvějí překrásné vlastnosti muže a průvodce Josefa Crouxe. Zdaří-li se mi tento úkol tak, jak si přeji, splácím tím jen malý zlomek svého dluhu a díků, které cítím v nitru,v k oběma těmto nedostižným mužům.
Kniha by ráda hovořila především k mládeži Snad nalezne k ní cestu v nové době. Snad se najde mladé srdce a řekne přátelské "díky". Pak budu rád a spokojen.

Terst v srpnu 1924. Dr Julius Kugy

VÝCHODNÍ JULSKÉ ALPY

Suhi Plaz (2738 m)
Triglav (2863 m)
Jalovec (2643 m)
Razor (2601 m)
Prisank (2547 m)
Škrbina v Zadnjem Prisanku (1955 m)
Bavški Grintavec (2344 m) a Pelc (2437 m)
Kotova Špica (2380m) a Špica V koncu (2335 m)
Mangart (2678 m)
Hřeben Ponc
Vevnica, vsedlina nad Zagačami (2160 m)
Hory nad Remšendolem (Val Romana)

(Další kapitoly budou následovat. Pokud naleznete překlepy, prosíme o upozornění)